Chlapec A

Dokáže se člověk zbavit své nálepky z dob dávno uplynulých, nebo je jejich trvanlivost nekonečná? Mám-li se ptát sama sebe, zda-li věřím, že se člověk dokáže změnit, že dokáže přijmout své provinění a nést následky, že v sobě dokáže najít tu sílu a postavit hranici mezi tím, co bylo a tím, co je, pak musím odpovědět, že nevím. Nevím, jestli člověk dokáže být tak silný. Nicméně John Crowley a Mark O´Rowe zadaptovali novelu Jonathana Trigella a ukázali mi obraz onoho silného jedince, který se snažil začít znova. Eric Wilson už neexistuje, jeho tělesné schránky se zmocnil Jack Burridge - mladý milý hoch, který si našel práci, přátele, dívku. Vypadá to, že našel klid a štěstí ve svém novém začátku, ale stín minulosti zatemnil pokojnou budoucnost... Příběh "napraveného mladíka" je natočen velmi citlivým způsobem. Nevíme, co Eric/Jack provedl, epizody z dětství se postupně prokládají s dějem současným, čímž je utvářen prostor k tomu, abychom na Jacka pohlíželi jako na Jacka, tedy bez předsudků, neovlivněni vědomím toho, kým "byl". Andrew Garfield se své role zhostil dokonale, věřila jsem mu každý nervózní úšklebek i každou slzu. A v napětí jsem očekávala, kterým směrem se příběh bude ubírat... a závěr mě dostal. Byl to sen? Nebo realita? Byl to film, samozřejmě. Ale výborný. Boy A mě tak vtáhl do své atmosféry, jako už dlouho nic. Nijak mi nehrál na city, nijak ve mně nevzbuzoval lítost... oslovil mě svou lidskostí. A to hlasitě. Tohle se mi vážně moc líbilo... nezapomenutelně. (20.11.2008)

Snad jenom moje určitá slabost pro britský filmy a jedna dobrá písnička zachránily pro tohle obyčejný drama aspoň průměrný 3-hvězdičkový hodnocení. Dlouho to vypadá jenom jako takovej obyčejnej, nepříliš zajímavej film o životě jednoho skladníka, kterej působí tak trochu retardovaně. Občasný vzrušení přinese jenom pár flashbacků z dětství hlavní postavy. Úplně na konci pak konečně dojde k nějakýmu zvratu a začíná to vypadat celkem zajímavě, jenže to už je moc pozdě. Když jsem tady viděl hodnocení 84%, čekal jsem hodně. A dostal jsem docela málo. Jinak největší masakr z filmu je scéna, kdy fízlové vyšetřujou dopravní nehodu a nejvíc je na tom zajímá, jak je možný, že někdo přeříznul bezpečnostní pás nožem, když v Kingdom of condom je nelegální u sebe nosit nůž :-) 55% (27.07.2012)

Zaujimavy film o hrdinovy, ktory sa v minulusti previnil a snazi sa zacat zit novy zivot, ale okolnosti mu samozrejme nepraju. Garfield podava kvalitny vykon, ale mna nejak jeho osud nazaujal. Ovela viac ma zaujimal pribeh jeho kuratora, ktory zanedbava svojho syna. Skoda, ze nemal väcsi priestor. No a skazu v mojich ociach tohto filmu dovrsila tuctova rezia. Cely cas pribeh vsetkych postav pomaličky plynie a ani raz ma poriadne nestrhol alebo nedojal. Pre mna to je film na jedno pozretie, ale koho zaujme osud hlavneho hrdinu, tak bude s filmom podstatne viac spokojny ako ja. 6/10. (28.07.2015)

Asi jsem viděl nějaký úplně jiný film, nějakou hloupou, nudnou, klišovitou vyprávěnku o nějakém chudáčkovi kriminálníčkovi, který se vrátí z basy a diví se, proč ho lidi nemají rádi, a se kterým bych snad měl (aspoň jsem měl ten pocit) podle autorů filmu sympatizovat, což je zcela "pod mou rozlišovací schopnost", protože dotyčný, a spolu s ním i většina ostatních postav, je opravdu velice nesympatický, a chová se jako idiot. Jediné, na co se dalo dívat, byly flashbacky do jeho dětství, ale ty zabíraly jen asi pětinu filmu. Takže někdo mi prosím vás, pošlete ten pravý "Boy A", kterého tu tak vychvalujete, dík. (28.09.2008)

*SPOILER* Chtěl by být A Boy, místo toho je však navěky Boy A. Pokud už totiž nevinné anonymity toho prvního víceméně dosáhne, tak maximálně v očích ostatních; sám sebe nikdy naplno přesvědčit nedokáže. Hrdina zde tudíž řeší podobný vnitřní konflikt jako protagonista Triage, aby taky snímek hned ve dvou rovinách varioval působivý epilog Tanovićova majstrštyku ... "Only the dead see the end of the war." --- Jmenovat bych přitom mohl i mnoho dalších důvodů, proč si Boy A cenit - jde totiž o nesmírně komplexní záležitost. Vizuál sice zaujme, ovšem nestrhává na sebe přehnanou pozornost; a stejně tak naléhavý klavír vstupuje na scénu teprve ve chvílích, kdy se opravdu uživí. Příkladem precizního řemesla je dál taky scénář jako celek, když vzorově nakládá s flashbacky a pečlivě dotahuje všechny načaté linky. Zkrátka ... smekám, pěkně hluboko. (27.01.2014)