Iron Man 2

Kde je ta uzavřenost a spád jedničky? Kde je Starkovo silné osobní kouzlo? Dvojka je rozbředlý, roztěkaným a strašně nezáživným blábolením hvězdně obsazených postav, jejichž dialogy a vtípky mnohdy působí jako z pera pětiletého dítěte (přiznávám, že vina může být na straně dabingu, ale to bohužel jen těžko můj dojem změní, dokud neuvidím titulkovanou kopii). Favreauovi jsem v první díle jeho rutinérství odpouštěl, protože Downeyho charakter měl šťávu. Ve dvojce je většina krásného pryč, zbývá jen plkání, vyšeptalý humor a překvapivě Downey, který jakoby byl tak přesvědčený o vlastní neodolatelnosti, že úplně ignoruje prázdnost svých výroků. Na komiksáku, který mě během dvou hodin nenadzvedne ze sedadla ani jediným kulervoucím momentem, není něco v pořádku. Víc než jednu hvězdu dabované verzi dát nemůžu... (27.04.2010)

Iron Man 2 je bohužel pouhou nastavovanou kaší. Stále poživatelnou a s řadou snaživých vychytávek, současně ale zoufale postrádající kompaktnost, uvolněnost a především kouzlo předchozího dílu. Zkrátka solidní komiksové řemeslo, které vejde, neuškodí a fanoušci mu leccos odpustí. Na rozdíl od jedničky se tu ale těžko budou formovat noví. Z dvojky totiž není patrná jedna zásadní věc – proč je vlastně Tony Stark v očích mnohých takový frajer. A to je základní chyba. (27.04.2010)

Do jednoho skvělí herci (Sam Rockwell si figurku slizkého konkurenta vychutnal do poslední kapky), ovšem nuceni odříkávat generické dialogy v generickém scénáři. Přísná inspirace komiksovou premisou se tentokrát nevyplatila - Favreau jen přemístil dějové linie, aniž by je vylepšil a příliš spoléhá na Downeyho, který se přeci jenom trochu okoukal. Je to solidní řemeslo, stopáž je únosná, ale nepřekvapí, nešokuje... jen propluje a vštípí do hlavy nehezkou myšlenku, že Marvel příliš rychle usnul na vavřínech. Tváří v tvář nadšení a nápadům z filmového Kick-Assu je to jen klasický důkaz o tom, že talent je víc než prachy... A taky docela fajn blockbuster, když trochu (trochu víc než minule) přivřete oči. Ale Favreau tentokrát asi vážně tluče hlavou o strop svých schopností. (27.04.2010)

Na konci prvního dílu se Tony Stark/Iron Man ustanovil jako "tak trochu jiný superhrdina", jenže druhý díl je završen tím, že se z hlavního hrdiny stává "hrdina jako všichni ostatní", a tak musí být utvořen heterosexuální pár, přijmut sidekick a je zaděláno na nového záporáka, přičemž nesmí chybět nějaká ta traumata z dětství a tvoření komplexního vesmíru. Poslední jmenované je klíčové, protože víc než o soudržnou podívanou s precizně motivovanými postavami a prvky ve vyprávění jde o sled pohromadě nedržících sitcomových scének, které neustále odkazují na jiné komiksy/filmy podle komiksu/filmy, ve kterých si zahrál herec hrající zde. To vede k neustálému srovnávání, z něhož IRON MAN 2 vychází jako ten slabší, co se týče svých dvou hlavních vzorů - SPIDER-MANA 2 (vyrovnání se se svým "superhrdinstvím" pomocí odložení masky) a TEMNÉHO RYTÍŘE (potemnělost a záporák). Významová rovina snímku je sice bohatší než u prvního dílu (reflexe toho, jak média prezentují americkou zbrojní a válečnou politiku, zároveň reflexe mediálního obrazu obsazených hvězd), ale svou americko-ruskou zápletkou archaičtější. Výše zmíněné jsou důvody, proč je dvojka horší díl než jednička, což ještě neznamená, že by se jednalo o průměrný či dokonce špatný film, protože na to je svým neustálým vybočováním ze stylistického rámce obzvlášť v úvodní půlhodině nesmírně opojná a v akčních scénách posílením vnímání Tonyho (zesílení zvuků, zpomalení) vtahující. (29.04.2010)

Zrovna od filmu, jehož hlavní hrdina polovinu filmu jenom chlastá a dělá voloviny, bych nečekal varování před mocí (mediálního) obrazu. Stark je stejně amorální postavou jako druhý zbrojařský magnát Hammer, jen umí působit na lidi a udělat si ze sebe srandu, což je vlastnost charakterizující celý film a odlišující Iron Mana od potemnělých komiksových adaptací á la Temný rytíř, jež superhrdinský mýtus nezlehčují. Favreau trend psychologičtějších komiksáren nenásleduje. Temnější je dvojka výhradně tím, co se děje se Starkovým tělem, nikoliv tím, co prožívá. Právě soustředění na povrch přitom lze vnímat jako příčinu popularity Starka a jemu podobných, jež vědí, jak vystupovat před televizními kamerami (skrze něž na protagonistu také několikrát nahlížíme). Soustředění na povrch je zároveň důvodem, proč dostala ve filmu vcelku nadbytečnou roli Scarlett Johansson, jejíž křivky jsou manou pro oči. Radost udělá také Mickey Rourke, který nemluví moc, ale mluví k věci, Gwyneth Paltrow, jejíž slovní přestřelky s Downeyem dvojsmysly a timingem připomínají klasické screwballové komedie a radost nakonec udělají i ty cca dvě akční scény, přidané jakoby jen tak, pro radost (když už nám na ně dali prachy…). Vydatně zahláškovat, dobře u toho vypadat, a rychle zmizet z paměti. Splněno. 75% Zajímavé komentáře: Bluntman, FlyBoy, Theatis, ScarPoul, fmash, mcb,Deverant (06.05.2013)