Blondiačik

Francuzsku kinematografiu mam od tvorby Truffauta a Luc-Godarda dost rad. Tuto sa predstavuje vyborny Gerard Depardieu v roli otca, ktoreho rodina si adoptuje akehosi moslima. Chvalim herecke koncerty pana Gerarda Depardieu, Nathalie Baye. Dokonca sa vo filme mihne aj Mathieu Amalric /Quantum of Solace/. Vyborny pocin, vrele odporucam. 85 % (14.01.2014)

Takové malé pohlazení na duši. Snímek o malém Alžirském chlapci a jeho bráchovi a o jejich nelehkém bytí v podmínkách ne úplně seriózním jejich náboženství. Mladší pojmenovaný jménem "Michel" je na tom o chloupek líp, dostane se do dobré rodiny, která ho má ráda, vychovává ho, stará se o něj ... navíc ho chce přijmout za vlastního. Ne nadarmo říká sociální pracovnice, ať si chlapce nenechá přirůst k srdci ... (25.01.2009)

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko. (29.06.2014)

"Doporučuji pouze náklonnost, ne lásku.. " To říká sociální pracovnice náhradní matce..a to je pro mě problém, jelikož se s tím neumím nějak sžít.. dospělí ať se pozabíjí ale na děti mi nechytejte, takže chvílema jsem dost bojovala s vlastním přesvědčením, ale to já vždycky u filmů, kde jsou děti. Každopádně ten francouzský nádech, krásná Nathalie Baye a celý Gerard mě mile vedli snímkem takže vyvážených 3*... (26.05.2013)

Moc hezký film v kterem dominuje Depardieu. Viděno zcela náhodou v televizi. Upoutalo mě to hlavně proto, že jsem nějak nevěděl, o co tam vlastně jde a taky díky již zminovanému Depardieumu, který prostě od první až do poslední chvile filmu neuvěřitelně bavil každým slovem a pohybem. Nakonec se z toho vyklubalo vážně milé a i docela chytré dílko o toleranci a netoleranci. Velmi civilní pojeti, což se mi taky hodně líbilo a napěti třeba i ohledně toho, jak se vlastně víceméně netolerantni, nevlastni otec postavi k tomu, že syn ktereho si tak oblibil, je arab. Zajimavost pak je, že mi ten film připadal, že je minimálně 20 let stary a ono je to z roku 2007. To jsem fakt čuměl. Ještě na závěr, někdo tady psal, že by se měl Gerard soustředit na jine typy filmů a to je podle mě pěkná blbost, tohle je víceméně umělecká tvorba a právě takove filmy, by podle mě jeho karieru mohli nakopavat ještě dal. Ještě bych vypíchl super soundtrack seskládaný z krásných francouzkých písniček. (04.05.2015)