Louise-Michel

Už delší dobu jedna z mých srdcovek, kterou mám i ve svých vybraných oblíbených filmech. Není to žádné světoborné dílo – spíš lehký nezávislý snímek. Pomalé tempo filmu se ideálně hodí a zintenzivňuje atmosféru příběhu, v kterém se hlavní hrdinové chtějí pomstít svým vykořisťovatelům. Tato netradiční roadmovie je slepencem absurdních situací, který by měl potěšit každého diváka s dostatečným nadhledem a se smyslem pro spravedlnost. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.02.2014)

Tenhle film musí zaujmout hned úvodní scénou. Pokud na vás nezabere, rovnou to vypněte. Není to nic pro vás. Černá komedie nejen velmi nekorektní, ba přímo anarchistická. Chlap-ženská a ženská-chlap na cestě za pomstou hledají původce sociální nespravedlnosti, která na ně dopadla. Humor dohnaný ad absurdum se nezastaví před ničím, takže je film příjemně nepředvídatelný. A poslední scéna je až po titulcích. (21.06.2015)

Ľavicoví voľnomyšlienkári zotierajú majetnícke nápisy s kapitalistickej almužny amnestií. Francúzsky "audacieux" duet sa oháňa satirickými dýkami a reže až do samého mäsa. Rýchlo, cynicky a neobozreteľne. Licitovať nad zvolenou šablónou tzv. "surrealistického absurdistánu všednosti" považujem za mrhanie času, pretože tá je viac než jasnou ukážkou inteligentnej práce, ktorá sa striafa presne a naozaj do čierneho. No a v Európskom parlamente z toho musia mať vybranný jedinci pomyselnú psoriázu. (19.04.2010)

Velmi cynická, originální a v neposlední řadě zábavná procházka za dělnickou spravedlností. Na povrchu mírně levicová „agitačka“ (nikdy mě nepřestane překvapovat, jak je toto téma ve Francii stále živé), uvnitř drtivý knock-out pokrytecké společnosti. Louise-Michel vyvolává zvláštní směsici pocitů oscilující někde mezi neřízenou cynickou zábavou a bolestným soucitem a dává tak vzniknout opravdu netypickému zážitku, který je odlišný od všech (rádoby)pobuřujících, kritizujících a všemožně hodnotících snímků, které se zabývají kritikou soudobé společnosti. Pichlavost snímku je navíc podpořena minimem stylizace (na rozdíl od Bruna), převážně statickou kamerou, někdy i mírně roztřesenou, barvy jsou použity velmi střídmě, obraz je prostě nadmíru střízlivý. Dvojice Kerven – Delépine nejsou tvůrčími anarchisty v pravém slova smyslu, ale jejich styl se tomu velmi blíží. (20.11.2009)

Politicky nekorektní satira, která je sice inteligentní a je podána originálně, mě však téměř vůbec nebavila a humor mě ve většině případech míjel. Pár scének pobavilo ( US dvojčata) a Benoit Poelvoorde bohužel ve vedlejší roli, přesto vynikající. Groteskní satiry zřejmě nejsou mým šálkem kávy a od Francouzů jsem zvyklý na jiný druh humoru. 55% (21.02.2019)