Tři opice

Vidíme, slyšíme, mluvíme, ale mnohdy raději nevidíme, neslyšíme a mlčíme. Z hlediska scénáristického nenabízejí Tři opice nic ukrutně originálního. Být příliš přísný, označím je prostě za další příběh o zločinu, trestu a hledání odpuštění. Brát jej coby příběh symbolický, nikoliv realistický, dá se říct, že podobnou situaci musí párkrát do života řešit každý a minimálně každý druhý se snaží být stejně vypočítavý jako hrdinové tohoto filmu. Filmu vizuálně zachmuřeného, přesto nádherného. I díky tomu, že jsem seděl velmi blízko plátna, jsem každý pečlivě komponovaný záběr mohl studovat jako obraz v galerii. Což mne, přiznávám, často bavilo více nežli samotný příběh. Možno šlo o tvůrčí záměr, aby pořád bylo na co koukat, co nového objevovat. V žádném případě si nemyslím, že jde o film nudný, pouze si žádá, aby k němu bylo přistupováno trošku jinak. Zvídavěji. 80% (07.07.2008)

Krásně hladce zrežírované, perfektně rozfázované. Výtečná kamera. Na Ceylanův styl je potřeba si nějakou dobu zvykat, ale když se na tu vlnu naladíte, tak je potěšením sledovat tu návaznost záběrů, práci s herci a umění zachytit zvláštní a unikátní okamžiky. Teď už možná budu schopen zpětně plně docenit Tenkrát v Anatolii, kde jsem režisérův styl teprve pomalu poznával. Jak je vidět podle hodnocení, není to určitě pro každého, ale já mám pomalé, hladce plynoucí a dialogově sporé filmy rád. (22.12.2012)

Po prekvapivom zážitku pri filme Distant tohto istého režiséra som už dva dni pobehoval nervózne po Artfilme(AF), plný očakávaní. A to čakanie nezostalo neodmenené. Ceylan svojím citom pre tiché odhaľovanie pohnútok a myšlienok svojich charakterov, ktoré bolo tak fascinujúce v jeho filme o dvoch bratoch a klaustrofobickom mikrokozme ich napätých vzťahov, tu rozpráva príbeh 3 opičiek - ľudí, ktorý napriek vedomiu pravdy zostávajú dobrovoľne vo voliére sebaklamu. Príbeh, by sa kľudne mohol zaradiť medzi tie tuctové, tak ako to hrozí každému, ktorý nie je postavený na prekvapivosti, kŕčovitej fabulácii, či divokých predstavách scenáristu bez kontaktu s realitou. Tomu však Ceylan svojou bravúrnou prácou s hercami úspešne zamedzuje. Ich výkony sú umocnené voľbou polo detailov, niekedy až nepríjemného rámovania obrazu s časťami tvár snímaných z extrémnej blízkosti a občasných efektných prestihov na panoramatické zábery, ktoré práve svojou sporadickosťou použitia naberajú na prekvapivej sile. Zároveň ale táto technika odhaľuje na kosť potrebu kina s jeho zvukom ale hlavne obrazom, kde až naozaj vynikne pestrosť a veľkoleposť obyčajných vecí ako ľudská pokožka či vrásky. Tu už kritizovaný zvolený filter vynikajúco podfarboval temnosť príbehu a dodával každej emócii na tvárach hercov na sile. Určite jeden z najlepších filmov AF 2008. (06.07.2008)

Turečtí Martin Huba s Vilmou Cibulkovou (bez předností v hrudní oblasti) v příběhu, ve kterém se kloubí snad všechna nejprovařenější artová témata. Od všeho hrst, ale pořádně vlastně nic. Jaké to bude předznamenal již úvodní táhlý sépiově zbarvený záběr na usínající postavu. Jak nechtěně výstižné. Tři opice nejsou zase až tak zlé. Jen mě na nich naprosto fascinuje, že skutečně někdo cítil potřebu natočit TAK strhaně utahanou záležitost. (08.07.2008)

Atmosféra mezi třemi lidmi, že by se dala krájet. "Opice" jsou osoby, které jsou příliš poddajné a poskakují kolem jiného a nechají se jim ovládat. Nejvíc psycho ty dlouhé scény, kdy čekáte, co udělá ta druhá osoba, na kterou kamera zrovna zamířená není! Výborné herecké obsazení. Nádherná poslední scéna. (28.04.2016)