Medzi stenami

Panu učiteli s láskou pro nové tisíciletí, ve kterém se profesoři ocitají na bitevním poli vzdělávacího systému. A pak, že dramatizace ubírá filmům na autenticitě. Naopak. Život v sobě skrývá tolik osobních dramat, že ani celé dějiny kinematografie ho nedokáží vystihnout. Tvůrcům filmu Mezi zdmi se však podařilo dostat k životu setsakra blízko, aniž bych ve filmu našel byť jen náznak čehosi umělého či nepřirozeného. (25.06.2009)

Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %. (19.04.2011)

Opravdu hodně reálně školní. Každý v tom musí vidět kousek mládí a "poznávat" typy lidí ze základky. Ve Francii je to ovšem mnohem větší psycho kvůli etnické rozmanitosti. Ty děti kolikrát ani neumí pořádně francouzsky. Člověk musel soucítit s učitelem, kterej se všech zastával a dvě píči ho ještě před třídou potopily. Pokud to takhle ve Francii půjde dál (jestli to tam tedy opravdu vypadá takto) tak za pár desítek let dopadnou jak ve filmu Absurdistán. Bílí učitelé tam marně diskutujou a filosoficky debatujou o kárných opatřeních a děti na to serou. :) Bavilo mě to. (10.02.2012)

Francouzští My všichni školou povinní. Ano, opakuji svůj komentář použitý u Truffautova Kapesného, ovšem je to dáno tím, že tyhle dva počiny toho mají společného více než by se na první pohled zdálo. Akorát Mezi zdmi razí cestu "realita nade vše" takovým způsobem, až je to naprosto nefilmové (ve smyslu děje, gradace apod.) dílo. Být to regulérní dokument, tak by mi to přišlo ještě o stupeň lepší a smysluplnější. (26.04.2009)

Experiment, který se vyplatil - nevěřila bych, že několik hospitací na hodinách francouzštiny dovede strhnout pozornost diváka takovou měrou, jako tento snímek - nepřikrášlený, nepodbízivý, nic nepodsouvající, pravdivý a podaný perfektní formou, je vidět, že ti, kdo se na něm podíleli, čerpali ze svých zkušeností. Kdo pracuje ve školství, tak jako já, bude si muset několikrát zavřít pomyslnou kudlu v kapse, vybavujíc si vlastní bezradnost, bezmoc i ponížení při práci s podobnými exempláři, zde těžší o pestřejší národnostní složení. O to větší je moje poklona učiteli francouzštiny, za jeho profesionalitu, přirozenou autoritu, trpělivost, slušnost, porozumění a lidství a také sílu pokračovat dál s vědomím, že výsledky se nikdy ani nepřiblíží vynaložené námaze. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Nenávistný projev mladého učitele ve sborovně a přiznání dívky, která se za celý rok nenaučila vůbec nic. (06.03.2012)