Moje meno je Nikto

Hilla mám rád. Fondu mám rád. Morriconeho mám rád. Westerny mám rád. Leoneho mám rád. Nabízí se otázka, proč se mi jeví Nikdo jako velmi hloupý a protivný film. Čím to? Proč ten neustávající pocit -wtf!?!?- při sledování filmu? Není to ani komedie, ani pořádný western. Hill ze sebe dělá pitomce a Fonda tu prostě nemá co hrát. A jeden pěkný motiv od Morriconeho to nezachrání. (06.11.2014)

Příjemně zábavný snímek na hranici westernového dramatu a westernové komedie. O velkolepém odcházení jedné pistolnické legendy a příchodu legendy nové. Jack Beauregard (Henry Fonda) chce na stará kolena do pistolnického důchodu odejít v klidu. Ale velkým přičiněním nového hravého muže, jménem Nikdo (Terence Hill), je vtažen do velké hry, kdy se stává legendou, když se sám postaví 150-ti členné Divoké bandě. A pak ještě závěrečné divadlo ke klidnému důchodu a zrození legendy nové. Příjemné, ale výsledku ubírá právě nerozhodnost jestli jde o drama, či komedii. (09.03.2011)

Staré dobré filmy mě pořád dokážou překvapovat. Dokonce i v případě mých oblíbených herců. Tady se naprosto nádherným způsobem předvedl Terence Hill, můj oblíbenec s dvojky z Budem. A to ve filmu, který jsem za celých svých 24 let života ještě neviděl. Stydím se, ale zároveň musím říct, že jsem si ten moment užil nejlépe, jak jenom to šlo. Mé jméno je Nikdo je nádherný western s typickými dobráckými a tím pádem i komediálními kořeny. Terence Hill hraje neuvěřitelného dobráka. Henry Fonda zase chlápka, který do westernu vysloveně patří. Tady je ale Terence Hill a celé to nabírá neuvěřitelně krásnou atmosféru, která začíná a končí nejenom na dialozích, ale hlavně, a to především, na nekonečně dlouhých a překrásných pohledech očí mezi Terencem a Henrym. Tak krásné emoce dokáží ve filmu ztvárnit jenom dokonalí umělci. Dnes už se to nenosí, ale dříve bych jim za tyhle zážitky nosil zlaté banány na stříbrném podnose. Krásný zážitek a věřím, že bude krásný i pokaždé, kdy se na něj znovu podívám. Scéna, kde Terence přišel do hospody zedřenej jak kůň, dal si pivo, pak asi dva litry whisky a nakonec ještě byl schopnej zbalit jednu bábu za pultem, prostě nemá chybu. Takhle bych se po dvou litrech tý nejtvrdší whisky chtěl cejtit i já. No, Terence je prostě frajer. (17.11.2013)

Rok po Podivném dědictví se rozhodl Terence Hill podívat do míst Tenkrát na Západě. K filmu samozřejmě musí odkazovat již sama přítomnost Henryho Fondy. Kolem jeho postavy se snaží Nikdo vytvořit legendu. Ten film mě určitě baví. Není to sice Tenkrát na Západě, ale až na scénu v zrcadlovém bludišti ukázkově odsýpá a přitom nikam moc nespěchá. Za nejlepší scénu považuji návštěvu baru, ve které musí Terence Hill ve vzduchu sestřelit každou vypitou sklenici. 75% (30.11.2020)

Tenhle film je učiněná nostalgie! Nečekal bych, že na konci snímku u mě převáží spíše pozitivní dojmy, protože v průběhu sledování to na to rozhodně nevypadalo. Ano, příběh je slabý, některá místa jsou hluchá, ale to co činí toto dílo vskutku ojedinělým je pozoruhodná kombinace žánrů, kdy jeden neví, jestli kouká na drama, komedii či parodii. Jedna legenda odchází (Fonda, není v tom symbolika?) a přichází jiná (Hill, právě s novým atypickým chováním westernového hrdiny), ale Divoký západ již není tím čím býval. Ale byl jím skutečně? To je na tomto filmu kouzelné, protože vrhá na starý dobrý Západ spoustu otazníků. Za velký klad považuju hudbu. Tou Morricone citlivě zvýraznil obě polohy filmu: komickou i dramatickou. No a scény s holiči, netřeba komentovat... Třebaže to tentokrát není za 5, nic to nemění na tom, že Leone byl westernový mistr. Co film, to nevšední a osobitý příspěvek k danému žánru. (25.02.2013)