Vánoční příběh

Možné SPOILERY. V roce 2010 jsem film strašně moc chtěla vidět, ale nikde k němu nebyly titulky, tak jsem si je přeložila. Byly to moje první titulky, no a věřili byste, že mě to natolik otrávilo, že jsem film jako celek viděla až teď? A ani po dvou letech jsem na film nedozrála stále mi přišel chaotický....jasně vyznala jsem se v osobách líp asi než jiní, musela jsem se v tom orientovat, ale i tak mi to místy nedávalo smysl. Například kdo je sakra Anatole? Nějaký vlk? Co? Kdo je Spatafor? Pak se tam objeví nějaké Rosaimée..jo aha přítelkyně Abelovy matky Andrée...no prostě chaos. Vyznala jsem se v tom, až když jsem si postupně dělala rodokmenového pavouka:D Takže kdo by měl zájem vyznat se ve spleti postav, neváhejte a pište mi. Ovšem ani tak jsem nezjistila, kdo je Spatafor a Anatole. Film má zbytečně obtížné dialogy...aneb proboha, takhle někdo mluví v běžném životě? Leda tak akademici, ale běžný člověk asi stěží. A zdá se mi to, nebo v té jejich rodině, je každý buď na smrt nemocný, nebo mrtvý, blázen, cvok nebo případ do psychiatrické léčebny? Nechápala jsem proč syn - Paul říká své matce jménem - Elizabeth, vnoučata babičce taky říkají Junon. Pochopitelné to bylo jen u Henriho, jinak ne. No ale co se týče Henriho, co ten měl proboha za vztah se svou matkou, kterou nepovažoval za svou matku a všimli jste si, že jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, co Henri udělal Elizabeth, že ho tak nenávidí a to nenávist je ještě slabé slovo. Taky mě dokázalo pobavit, že tahle rodina se směje výhradně v těch nejméně vhodných okamžicích. A je naprosto normální, když se vaše žena vyspí s vaším bratrancem a vy na ni ještě ráno v jeho posteli mrknete? Tohle je prostě vánoční příběh o rodině šílenců a bláznů, kde každý má svou divnou psychickou poruchu. Každopádně i tak musím dát 3* a silně jsem přemýšlela i nad 4, protože ač se to nezdá, film má své kouzlo...ale dám teda 3-4*. (30.09.2012)

Nevím, jak to ten režisér dokázal, ale poprvé v životě jsem usnula v kině - a tím nemyslím, že jsem si na pět minut zdřímla. Normálně jsem to zalomila na hodinu a půl a nejlepší na tom všem bylo, že když jsem se probudila a zhlédla posledních půl hodiny filmu, neměla jsem pocit, že bych o něco zásadního přišla...... (24.03.2010)

Blíží se vánoce a v domě rodičů se schází rodina. Už několik let se takto nesešli a teď je přivádí závažná choroba matky (Catherine Deneuve). Vztahy mezi členy rodiny jsou dost komplikované a je stále znát stín dávné tragédie - úmrtí nejstaršího bratříčka, pro kterého se nepovedlo najít vhodného dárce kostní dřeně. Musím přiznat, že s tímto filmem jsem se poněkud minula. Dobrou polovinu filmu (a rozhodně není krátký) mi trvalo, než jsem se jakž takž vyznala ve všech zúčastněných. Postavy někdy vedou dialogy nebo monology, jejichž smysl mi unikl. Stále jsem čekala, že dojde k nějaké pointě nebo zlomu, ale veškeré náznaky se rozplizly v nic. Film dává spoustu otázek, ale vůbec žádnou odpověď. (22.11.2008)

Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět * (10.10.2017)

Spletité vztahy ve kterých není snadné se vyznat. Rodina, která spolu mluví s chladným odsupem, situace, které jsou jakoby důvěrně známé, ale stejně máte pocit, že mnohem víc zůstano nevyřčeno, i kdyby to vyřčeno bylo, stejně to nepochopíte. Jako bych pozorovala nějaké dění za oponou nebo někde za tlustým plexisklem, vidím za ním lidi, ale nemůžu si na ně sáhnout a obraz je mírně rozostřen. K žádné z postav jsem nedokázala navázat nějaký vztah, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, žádnému z nich jsem pořádně nerozuměla. Pokud bylo záměrem ukázat právě tento chaos, pak se to beze zbytku povedlo. (26.03.2015)