Vánoční příběh

Rodinná krv sa vrie a búri. Je chorá podobne ako matka rodu. Nezmieriteľnými konfliktami, nezahojenými rananmi, nenaplnenými láskami, nestretávaním. Vianočné veľké stretnutie rod možno vzpruží a zároveň pomôže rakovinou postihnutej matke, nutne potrebujúcej vhodného darcu kostnej drene. V čase, keď sa omieľa fráza o nemožnosti novej témy, ma francúzski režiséri každoročne presviedčajú, že existujú nielen nové témy, ale - ako napr. v tomto prípade - je možné vystihnúť staré známe motívy novým spôsobom. Povaha rodiny obsiahnutá formou. Fragmentárne, útržkovité úvahy vystihujú vnútornú komplikovanosť najužšieho ľudského spoločenstva. Desplechin tam vkladá i rôzne drobné motívy, odbočky, udržiavajúce pozornosť publika počas pomerne dlhej stopáže (osobne ma napr. fascinovala na tabuli vzorcami napísaná matematická úvaha o časovej pravdepodobnosti ďalšieho žitia matky, v prípade, ak sa podvolí, resp. nepodvolí operácii). Celok sa tak podobá vitráži v šerotemnote kostolného ticha: spočiatku ostrofarbená chaotická zmeť farebných sklíčok sa pozorným sledovaním zrazu mení na krásny a všeobecne platný výjav zo života. (21.03.2009)

Rozvětvená rodina se schází, aby vyřešila svá traumata a pomohla při hledání vhodného dárce kostní dřeně pro těžce nemocnou matku v podání Catherine Deneuve. Neurovnané vztahy mezi sourozenci a příbuznými provázejí dlouhým, takřka nekonečným filmem. Téma setkávání a rodinných oslav bylo mnohokrát zpracované – je zajímavé a životné - avšak tento film je příliš klipovitý - často po několika vteřinách jedné sotva začínající scény, přichází střih do další scény dosti odlišné...Problémem je počet postav, těch je tolik jako je písku na poušti, skoro. A ještě více je vztahů...Rozbitá filmová mozaika, v které se jen bloudí ale nenalézá. Oproti filmu Rodinná oslava Thomase Vinterberga je Vánoční příběh nevěrohodným odvarem. (11.04.2009)

Spletité vztahy ve kterých není snadné se vyznat. Rodina, která spolu mluví s chladným odsupem, situace, které jsou jakoby důvěrně známé, ale stejně máte pocit, že mnohem víc zůstano nevyřčeno, i kdyby to vyřčeno bylo, stejně to nepochopíte. Jako bych pozorovala nějaké dění za oponou nebo někde za tlustým plexisklem, vidím za ním lidi, ale nemůžu si na ně sáhnout a obraz je mírně rozostřen. K žádné z postav jsem nedokázala navázat nějaký vztah, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, žádnému z nich jsem pořádně nerozuměla. Pokud bylo záměrem ukázat právě tento chaos, pak se to beze zbytku povedlo. (26.03.2015)

Blíží se vánoce a v domě rodičů se schází rodina. Už několik let se takto nesešli a teď je přivádí závažná choroba matky (Catherine Deneuve). Vztahy mezi členy rodiny jsou dost komplikované a je stále znát stín dávné tragédie - úmrtí nejstaršího bratříčka, pro kterého se nepovedlo najít vhodného dárce kostní dřeně. Musím přiznat, že s tímto filmem jsem se poněkud minula. Dobrou polovinu filmu (a rozhodně není krátký) mi trvalo, než jsem se jakž takž vyznala ve všech zúčastněných. Postavy někdy vedou dialogy nebo monology, jejichž smysl mi unikl. Stále jsem čekala, že dojde k nějaké pointě nebo zlomu, ale veškeré náznaky se rozplizly v nic. Film dává spoustu otázek, ale vůbec žádnou odpověď. (22.11.2008)

Možné SPOILERY. V roce 2010 jsem film strašně moc chtěla vidět, ale nikde k němu nebyly titulky, tak jsem si je přeložila. Byly to moje první titulky, no a věřili byste, že mě to natolik otrávilo, že jsem film jako celek viděla až teď? A ani po dvou letech jsem na film nedozrála stále mi přišel chaotický....jasně vyznala jsem se v osobách líp asi než jiní, musela jsem se v tom orientovat, ale i tak mi to místy nedávalo smysl. Například kdo je sakra Anatole? Nějaký vlk? Co? Kdo je Spatafor? Pak se tam objeví nějaké Rosaimée..jo aha přítelkyně Abelovy matky Andrée...no prostě chaos. Vyznala jsem se v tom, až když jsem si postupně dělala rodokmenového pavouka:D Takže kdo by měl zájem vyznat se ve spleti postav, neváhejte a pište mi. Ovšem ani tak jsem nezjistila, kdo je Spatafor a Anatole. Film má zbytečně obtížné dialogy...aneb proboha, takhle někdo mluví v běžném životě? Leda tak akademici, ale běžný člověk asi stěží. A zdá se mi to, nebo v té jejich rodině, je každý buď na smrt nemocný, nebo mrtvý, blázen, cvok nebo případ do psychiatrické léčebny? Nechápala jsem proč syn - Paul říká své matce jménem - Elizabeth, vnoučata babičce taky říkají Junon. Pochopitelné to bylo jen u Henriho, jinak ne. No ale co se týče Henriho, co ten měl proboha za vztah se svou matkou, kterou nepovažoval za svou matku a všimli jste si, že jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, co Henri udělal Elizabeth, že ho tak nenávidí a to nenávist je ještě slabé slovo. Taky mě dokázalo pobavit, že tahle rodina se směje výhradně v těch nejméně vhodných okamžicích. A je naprosto normální, když se vaše žena vyspí s vaším bratrancem a vy na ni ještě ráno v jeho posteli mrknete? Tohle je prostě vánoční příběh o rodině šílenců a bláznů, kde každý má svou divnou psychickou poruchu. Každopádně i tak musím dát 3* a silně jsem přemýšlela i nad 4, protože ač se to nezdá, film má své kouzlo...ale dám teda 3-4*. (30.09.2012)