Všade dobre, prečo byť doma?

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)

I fenomenální režisér jako je Sam Mendes si občas potřebuje odpočinout od Hollywoodu, takže se zřejmě rozhodl, že jednou také natočí nezávislou, nenáročnou a oddechovou road movie. Film, který některé může zklamat, protože očekávali "toho" Mendese, který stvořil Americkou krásu či Mariňáka, mainstreamové filmy, ale zároveň svým způsobem umělecké počiny. Jiným se tento snímek zalíbí, ač se nejedná o klasického, velkolepého Mendese, jak jej známe, ale přece kvalita a styl renomovaného režiséra se nemusí vždy vydávat tím stejným směrem, jak jsme zvyklí. Příjemný film s výbornými dialogy, atmosférou a roztomilou Maggie Gyllenhaal. Všude dobře, proč být doma není Hollywoodský Mendes, je to skromný a nevtíravý Mendes. Jak je psáno v popisu filmu. Střídá žánry a neztrácí autorskou identitu. (23.02.2012)

Soundtrack Alexi Murdoch: 1. All My Days [4:57] ,2. Blue Mind [5:45] ,3. What Is Life - George Harrison [4:24] ,4. Song For You [4:38] ,5. Golden Brown - The Stranglers [3:30] ,6. Towards The Sun [4:40] ,7. Meet Me In The Morning - Bob Dylan [4:21] ,8. Breathe [4:18] ,9. Wait [5:59] ,10. The Ragged Sea [3:19] ,11. Oh! Sweet Nuthin' - The Velvet Underground [7:28] ,12. Orange Sky [6:18] ,13. Crinan Wood [5:45], (10.05.2011)

"Potřebujeme být blízko někoho, koho známe, takže můžeme jet kamkoliv." Sledovat párek zoufalců Burta s Veronou, kterak vyrážejí hledat nový domov u nevšedních známých a příbuzných po ose Phoenix - Tuscon - Madison - Montreal - Miami - domov, mne nevšedně ponudilo. Pominu-li skutečné zhovadilosti typu, že jen absolutní trubka může v šestém měsíci těhotenství cestovat bez těhotenské průkazky, tak mne nejvíce zamrzelo to, že všechny navštěvované osoby sice byly podivné, ale opravdovou zábavu jsem zažil jen u antikočárkové "sestřenice" L. N. Celé to tedy vyhodnocuju jako bloumající utahanost, která mne absolutně neoslovila a těch pár fórků to nezachránilo. (23.11.2016)

Po (z mého pohledu) nezáživném Nouzovém východu obrovské překvapení. Zítra jdu podruhé a plná palba není v nedohlednu. #2: Závěrečná scéna mi sice pořád přijde maličko natahovaná, ale jinak maximální spokojenost. Rozhodně jedna z nejlepších komedií roku, která válí i v rovině romantické a dramatické. A při scéně s kočárkem se tleskalo i napodruhé :-) (10.07.2009)