Survival of the Dead

Po Land of the dead si Romero střihlnul menší komornější zombie horurek. A není to naškodu. Film je sice značně pomalej ale dokáže udržet napětí, a poměrně slušnou atmosféru teda kromě scén kde se do scény připletou efekty, ty jsou slabší, ale i tak se na ně dá koukat. Moc se mi líbilo že Romero dokázal dát i pár docela fakt vydařených fórů, a přitom neztratit nic na vážnosti. Oběvily se herci kteří jsem už viděl a hrály dobře. Kromě toho mladýho kluka ten mi byl trochu nesympatickej. Ale Romero je prostě king. (11.07.2010)

Ta třetí hvězda je především z náklonnosti k zombie filmům, protože tahle Romerova televizně působící slátaninka mě příliš nezaujala. Slabý příběh, slabý scénář a celkem nezajímaví herci (až na masturbující lesbickou mamacitu v maskáčích). Rád bych na filmu něco pochválil, ale momentálně mě nic nenapadá... Možná ten nápad s živými-mrtvými hlavami na kůlech. (20.01.2014)

Romero svůj opus magnum nakonec dotáhl až do konce, jen je ta jeho tečka za mrtvolným světem trochu jiná než skalní fanoušci asi očekávali. Zombie apokalypsa je totiž naprostá kravina a byť se dá na jejím základě pronést spoustu tezí, jak by takový konec světa mohl obecně vypadat, pořád zůstává především onou naprostou kravinou. A vzhledem k tomu, že ve své volné sérii už Romero valnou většinu možností zpracoval, zbývala ta jediná, tedy konečně prohlásit, vždyť je to kokotina, přátelé. Přesně v tomhle duchu se pak nese tahle na první pohled podivnost, v níž je vlastně možné vše, celé je to hloupé, nanicovaté, postrádá jakoukoliv sociální kritiku, dříve tak obvyklou, psychologickým pohnutkám postav nelze věřit, geniální v tomhle byla přímo doslovná vsuvka s lesbickou vojandou, a další a další až okaté nešvary (zombie na koni!). Vše pak eskaluje v parádní parodii na dřívější hutné autorovy konce. Vlastně dokonalý zombieabsurdistán, u nějž jsem možná i jeho genialitu blbosti pochopil, ale spíš se jen usmíval. Tři ukousnuté prsty se potápí... (24.04.2020)

Takže... Veľké sklamanie. Romero odo mňa zatiaľ utŕžil pri svojich "zombies" vždy nadpriemerné hodnotenia, dokonca aj jeho predposledný, dosť zaznávaný Diary of Dead sa mi fakt veľmi páčil.. ale toto... toto teda nie... Všetko nesympatický hrdinovia, nevkusný slepenec žánrov, od komédie až k westernu, atmosféra absolútne nulová. A amatérske herecké výkony to len korunujú. Možno v tom bol nejaký nadhľad tvorcu, ktorého "živý nemrtvý" sprevádzajú celú umeleckú kariéru, ale ja som videl len typický B-čkový hororík, ktorých sa ročne nakrútia desiatky. (26.10.2010)

Vlastně ani nevím, jestli jsem víc příjemně překvapený nebo rozčarovaný, zda se mi to víc líbilo nebo ne. :) Romero na jednu stranu hned v prvních minutách zažehne oheň bleskové (sebe)ironické podívané, která cituje z westernových klasik, dává do kupy bandu zábavných amorálních postav s nízkým pudem sebezáchovy a násilí bere spolu se vším ostatním výhradně na lehkou váhu. Tenhle nadopovaný dostihový kůň však ztrácí dech ve chvíli, kdy má Romero v plánu zvážnět a postupně se dopracovat k obvyklé výpovědní hodnotě skrze satirický hledáček, přičemž se nedokáže zbavit nevhodných postupů, které mu doteď tak dobře sloužily v případě svérázného pastiše. Dost možná si všechny ty legrácky, záměrný amatérský přístup (viz. nahodilost scénáře, v němž vše nemusí zákonitě něco znamenat či se k něčemu vázat), zkratkovitost, podivnou profilaci postav a spoustu dalších nedořešeností či spíše řečeno podvratností ponechal záměrně a chtěl tak demonstrovat, že i s minimem prostředků a horkou jehlou šitým scénářem se dá natočit chytrý a hravý kousek z řad pokleslého žánru, máte-li talent a buřičského ducha. Tím však trpí to, čeho si (a nejen já) cením na Romerových zombie bijácích nejvíc, tj. poctivá hororová atmosféra (film má k ní a hororovému žánru opravdu daleko) a detailní rozbor apokalypsou poznamenaných lidských charakterů a především sociálních rozporů, s kterými se zde pojí hned několik závažných témat, hodných řádného prozkoumání (vnímání „deadheads“ na různých etických úrovních je zde podrobeno většímu důrazu a je více spjato s obecnou etikou člověka, než kdy předtím). Závěrečná mrazivě varovná tečka v Romerově dosti nejistém podání má tak snad vůbec poprvé pramalou váhu. Oproti výbornému Deníku mrtvých, který dokázal s mistrovskou přesností střídavě vyvolávat salvy smíchu, věnovat se formálním, žánrovým i narativním hrátkám, budit panickou hrůzu a důstojně se strefovat do médií, armády a mnohých dalších, mírný krok zpět v konceptuální uvědomělosti, žánrové nadřazenosti a pomyslném romerovském tažení vpřed. (14.04.2010)