Klauni a vlastenci

Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. (09.09.2018)

Poutavý příběh jednoho statečného/nestatečného člověka v éře Protektorátu. Ze scénáristického hlediska se musí ocenit monology a dialogy na jevišti, které přináší spoustu dobových politických narážek, z nichž některé by se daly označit za celkem vtipné. Poctivá filmařina plná zajímavých exteriérů i interiérů. Naštěstí se to stihlo před McDonaldizací Prahy. (07.05.2013)

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. (11.05.2013)

Tato hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. Inscenace samotná měla premiéru až v roce 1989. (09.05.2013)