Klauni a vlastenci

Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. (11.05.2013)

Myslela jsem, že jde o hru od Jiřího Justa - Klauni a vlastenci. V té se vzdává hold vzniku vtipu a jeho nositelům, v sebe těžší době. Mimochodem je o tom natočena rozhlasová hra. Děj začíná stejně, v divadle do doby než jeden z klaunů odejde roznášet noviny. O odboji nebylo řeči. Bočan z toho chtěl ,,vytěžit " asi něco víc. Nevím, ale původní námět je pro mne stravitelnější, už proto, že je optimističtější, a co si budeme vyprávět i víc vystihuje povahu Čechů. Když je nejhůř, vyprávíme vtipy. Samotný film není špatný,vyzdvihla bych dobré herecké výkony. (09.01.2014)

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Tato hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. Inscenace samotná měla premiéru až v roce 1989. (09.05.2013)

Když jsem film sledoval, měl jsem pocit, že koukám na nějaké divadelní představení. Hynek Bočan to tak i pojal a ve výsledku to působí opravdu jevištním dojmem. Vůbec to není na škodu, naopak příběh točící se kolem kabaretních umělců je takhle ještě věrohodnější. Navíc ožehavé téma kolaborace v období Protektorátu a jak se k tomu kdo postaví, zejména Přemek, kterému je spolupráce s fašisty nabídnuta. Zachránit si charakter nebo život? Toť těžká otázka v oné tehdejší ožehavé době. Myslím, že tato inscenace je mimořádná v naší kinematografii a neprávem je zapadlá. Díky České televizi byla znovu oživena. Kabaretní hlavní dvojici zahráli Olda Vízner a Zdeněk Žák, fašouna Radek Brzobohatý. (08.09.2018)