Hodinu nevíš...

Byla nebyla jedna extrémně zelená nemocnice plná sexy sestřiček a v ní řádil psychopatický vrah s injekční stříkačkou... Nejkřiklavější český exploatační flák, nejkřiklavější výběrem svého inspiračního zdroje, ještě čerstvě v paměti zapsané šťavnaté kauzy heparinového vraha. Vytěžit z tak citlivého případu tak béčkový lékařský thriller, to chce hodně drzosti/neumětelství a každopádně je to těžký hyenismus (ale to mi nevadí). Čekal jsem, že se víc neplánovaně nasměju, ovšem totálně bezradný konec jako vystřižený z nějakého amatérského filmu mě srazil na kolena. Pozitiva: Václav Jiráček a Ivan Franěk. A ty sestřičky. (22.02.2010)

Uspokojivá žánrovka, která má několik nesporných deviz - především opravdu skvěle vytypovanou nemocnici, připomínající spíše dům hrůzy, výborné navození temně klaustrofobní atmosféry a vyrovnané herecké výkony dokonce i v nejmenších epizodách. Navíc Jiráček předvedl první herecký výkon, který mě určitým způsobem oslovil, i když někdy je stále trochu bezradný. Film navíc zpočátku zaujme i svou psychologickou stránkou, ta se ale v průběhu děje zcela vytratí a nahradí ji čistokrevná "vyvražďovačka". Některé scény a samoúčelné obrazy vypadají dost křečovitě (samotný začátek, sny z pitevny) a Bauerova hudba spíše po většinu děje působí trochu nahodile a odloučeně od obrazového dění, ale v závěru příjemně přispívá zvládnuté gradaci. Po šokantním konci jsem byl opravdu vděčný, že se můžu jít nadechnout na čerstvý vzduch. Pokud by se hodnotila síla filmu vzbudit v divákovi depresi, tak by si HN u mě vysloužilo plný počet. (29.08.2009)

Hodinu nevíš je solídny český televízny triler, ktorý sa dostal trochu omylom do kín. Nemá žiadny komerčný potenciál, ale v rámci možností pomerne dobre funguje. Chcelo to trochu viac dotiahnuť hlavne scenár, ale aj réžiu, ktorá zaváňa Cronenbergovštinou a dalo sa v nej zájsť ešte omnoho ďalej. Solídne psycho s dobrým záverom, ktorý sa, rovnako ako celý film, mohol viac dotiahnuť. (05.06.2012)

Vážně jsem doufala, že budu hodnotit jinak než většina ostatních, byla jsem zvědavá a navnadili mě nejen (pro mě neokoukaní) herci, ale i téma samotné nebo třeba jen barevná stylizace. Chyba lávky. Vysloveně jsem se těšila na reklamy (a ne zrovna proto, že by se mi chtělo na záchod). Jako celek film působí prostě divně. Pofidérní je všechno od hudby jako z béčkového hororu, přes herce, z nichž půlce prostě nebylo rozumět (!) po rádoby umělecké všudypřítomné a nemizející filmové šero, které mi po půl hodině sledování zatemnilo mozek. Uznávám že depresivní atmosféra byla nejspíš zamýšlená, ale doufala jsem že budu po shlédnutí chtít 'zabít' onoho vraha a ne sama sebe. Tak nevím. (25.12.2010)

Film, u kterého jsem nemyslela na to, kdy už skončí. Nevypovídá to o hodnotě filmu, nevypovídá to ani o jeho kvalitě. Možná jenom už mě třeba ta maturita dohání. Nebo fakt málo spím. Každopádně převládající pocit po bezprostředním shlednutí filmu je jakési neurčité pozitivno. Z filmu. Který podle mě dost trpí tím, že jaksi, byť nevysloveně, pořád za sebou vláčí ten přívlastek podle skutečné události. Jako by se z piety (?) bál jít ještě dál po - nedotažené - slibné lince o narušené osobnosti a jejím vnitřním svět+. Kde je psychologie, ptám se? Pár zdeformovaných záběrů na lidské obličeje motivaci nedělá. Tady už si musím položit otázku, zda není na čase pohledného škaredu Jiráčka předstat protěžovat nebo omlouvat a prostě ho osočit z toho, že hlavní roli ještě ztvárnit nedokáže, alespoň ne tak, abych já mu to věřila. Co mi na něm přišlo přesvědčivého byla rozumová omezenost a dětská naivita, s jakou chtěl urputně neustále pokračovat po stejných kolejích jako vždycky, což jsi nejsem úplně jistá, jestli bylo záměrné. Těžiště filmu potom dozajista spočívá ve formálních hrátkách a vykreslování atmosféry. Hudba byla solidně morbidní, rozhodně vcelku dobře korespondující s neutěšenými reáliemi, které nejsou výplodem filmařské historie, jak by si mohli někteří odchovanci rozvinutějších měst myslet, co jsem tak ve zdejších komentářích četla. I v menších nemocnicích, které si třeba někde vydupaly peníze a teď staví nové pavilony a podobně, jsou staré budovy pořád ve stavu, v jakém byly za mého narození, a s nějakými opravami se ani nepočítá. Takže tam najdeme plesnivá dřevěná okna, zelené nátěry zdí, i depresivní zářivky najdeme, všechno najdeme. Trochu mi ale přišlo, že Varhan začal hned od začátku nějak moc tlačit na pilu. Představovala bych si trošku pomalejší, záludnější rozjezd, než se spadne do té psychedelie. A té je opravdu hodně, vlastně je takovým pojítkem všeho, co je nám předkládáno. Celý film je spíš než příběhem jakýmsi volným sledem epizod, zejména v úvodu to ale ještě vypadá poněkud nezvládnutě. To se zlepší, ale závěrečná konfrontace doktrora se zřízencem působí tak nereálně a prostě divně, jak kdyby si ji někdo taky jenom představoval. Za tu naprostou zavírací scénu jsem velmi ráda, škoda jen, že film se celý nenesl v takovém duchu, aby opravdu právoplatně mohl takhle skončit. (13.10.2009)