Style Wars

Kultová graffiti záležitosť, ktorá vás v prvej minúte naloží do vlaku zmaľovaného end-to-end krásne znázornenou atmosférou vtedajšieho NYC a počiatkov graffiti a hip-hopu vôbec, a v poslednej vypľuvne do zamyslenia sa nad tým, prečo to asi tí ľudia robia a že to tu určite bude vždy nech robí kto chce čo chce. (22.01.2009)

Na to, že Style Wars je feature lenght dokumentem roztažený pouze do 70 minut, tak nabízí překvapivě i trochu hlubší pohled na celou subkulturu. V osmdesátých letech se zřejmě méně tlachalo do prázdna a všechno šlo mnohem více od srdce, proto působí snímek upřímně a velmi celistvě (při dnešním datu premiéry bych musel být ale mnohem kritičtější). 80 % (07.01.2012)

Take it from the champs, graffiti is for chumps. ;D Exkurse do počátků subkultury, která snad ani nemůže jít víc mimo mě (subkultura, ne exkurse). Neříkám, že ji přímo odsuzuju, ale Style Wars mě mimo jiný spíš utvrdily, že dokonce ani v počátcích graffiti zřejmě nebylo nijak omluvitelný motivací oněch "umělců" (nepokrytých egoistů především). Atmosféra tehdejšího New Yorku ovšem ucházející (a popravdě: kvůli ní jsem si to pustil). (30.06.2010)

Tenhle dokument bych doporučil minimálně všem hip hoperům a undergroundovým umělcům. Ještě bych zmínil vynikající soundtrack. If you want to know what hip hop is realy all about, see a film called Style Wars – KRS-One. ZUPA: Neopisuj. [citát je ze zadní strany DVD] (10.05.2008)

nechovám nijaký zvláštny obdiv ku grafiti, breakdance ma absolútne neberie, hip-hop je pre mňa synonymom priblblého frajerovania a veľkomestskej dekadencie.... ale tento dokument sa mi páčil. Asi najmä vďaka atmosfére New Yorku, a môjmu obľúbenému obdobiu, ku ktorému sa dokument vzťahuje (70's a začiatok 80's). Ale rovnako rád som nazrel na miesta a tváre, ktoré sú spojené s týmto podivným fenoménom. Film je pomerne tendenčný, odporcov sprejerov (ľudia z ulice, z newyorského metra, detektívovia...) vykresluje skôr ako prudérnych suchárov bez zmyslu pre slobodu ducha. Ale možno sa mi to iba zdalo, lebo sám sa medzi takýchto suchárov zaraďujem :) Proste pocit najväčšej spokojnosti počas filmu som mal, keď v závere za zvukov Wagnera vyšli pekne zoradené súpravy newyorského metra v novom, čistom bielom nátere :D .... ale aj tak som niekde v zapadnutom kúte vlastnej mysle cítil nostalgiu za tou počmáranosťou, neupravenosťou a vzdorom (16.01.2013)