I tre volti del terrore

Film vzniku v roce 2004. Po technické, vizuální i hudební stránce působí ale daleko starším dojmem a evokovalo to ve mně 80kový fláky. Nevím jestli to byl záměr(myslím si, že jo) ale na tu hru jsem přistoupil. Další věcí, která mě zarazila, že všechny tři příběhy jsou divně zakončený. Ve finále se ale vše uvede na pravou míru. Žádná ze tří povídek nenabídne nějakou extra hororovou podívanou jelikož většina efektů je spíš pro pobavení(působí vtipně) než aby působila děsivě. Zejména pak monstrum ve třetí povídce😁😂🤣 To jsem ani svým vlastním očím nevěřil. Proto si na závěr dovolím konstatovat, že film nelze brát vůbec vážně a tak je potřeba k němu přistupovat. A pokud to divák dokáže akceptovat tak je šance, že by se u tohohle brakovýho a béčkovýho kousku mohl alespoň trochu pobavit. Slabší 3 dám. (06.02.2023)

Abych se přiznal tak musím říct že film je trošku zklamání. První příběh je parádní, má atmosféru a solidní, leč, nevyuřitou masku. Druhý příběh o závisti je pěkně udělaný ale tak trochu nudný. No a poslední příběh je spíše hodně špatný. Film vypadá dost amatérsky a efekty jsou dost k smíchu, celkový dojem neudělá moc dobrý ani konce příběhů které jsou násilně ukončeny. Hlavně první když se poprvé objevý transformace vlkodlaka tak jsem si blahem usříkl a připoměl i starý dobrý American Werewolf In London. Tak bohužel onen příběh je hodně špatně ukončen. Klíčová příběhová linka s cestujícími je naprosto debilní a i když se snaží kopírovat povídkové filmy od Amicusu tak dopadla hodně špatně. Pro mě čistý průměr. A lehké zklamání po hypu okolo tohohle filmu. (09.05.2015)

Tři povídky - Měsíční prsten, Dokonalá tvář a Strážce jezera jakoby vypadly z italských comicsových sérií Terror, Orror či Splatter, nebo z Creepshow... Na diváka dýchnou 80.léta - hudbou počínaje, přes námět příběhů a triky konče. Tleskám poctivým mechanickým efektům (jasně, strážce jezera působí až moc stařičce, mně ale nevadil), hezkému gore (především v první povídce) a slušivým maskám. Povídky se zdají neukončené, nakonec však divák zjistí, nejen jak končí, ale i jak je to s hlavními protagonisty. K filmu je třeba přistoupit s nadhledem a nečekat současný standard, potom vás pobaví. V první povídce neznají mobily, v poslední už mají i hrající hodinky... Tvůrcům děkuji za připomenutí mého oblíbeného Amerického vlkodlaka v Londýně (jeho oscarovou proměnu už asi nikdo netrumfne) a pepuovi za tip a titulky. (06.04.2015)

Na celovečerný režijný počin Sergia Stivaletti, ktorý ako kapacita na špeciálne hororové efekty a masky svojho času pracoval s talianskymi žánrovými esami ako Argento, Soavi či Lamberto Bava som bol vcelku zvedavý. Tri tváre teroru sú priemerným, občas zaujímavým a občas pokrivkávajúcim poviedkovým hororom, s troma kvalitatívne zhruba vyrovnanými príbehmi. Prekvapilo ma však, že Sergio si tu neustrážil svoju profesionálnu doménu a aký biedny je tento film po trikovej stránke. Lykantrop z prvej poviedky bol v poriadku a aj jeho metamorfóza ušla, čo ma však zarazilo, bola gumená vodná príšera z posledného príbehu, zaváňajúca nejakou rannou, nepríliš drahou filmovou animatronikou, nehodnou roku výroby 2004 a Stivalettiho reputácie. Na druhej strane aspoň do každej z poviedok obsadil sympatické herečky a to sa tiež počíta... (03.11.2017)

Tak tohle je prostě strašná věc. Nejspíš se to snaží navázat na trashe z osmdesátek, ale ty byly alespoň autentickým kanálem. Tohle je prostě tak technicky špatné, že jakákoli případná nápaditost (a že ani té moc nebylo), by byla silně zmrzačena. Jedna hvězda za ono rozuzlení, které sice není nijak originální, ale alespoň dává smysl. (26.05.2015)