Agora

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

No, mám takový divný dojem, že se nám aktuálně chystá v Evropě taková malá Agora 2, dokonce to bude možná taková syrová (nebo syrská?) reality show. Teď ale nebudou v hlavní roli zfanatizovaní pomatení křesťané, ale podobně mentálně ovlivnění muslové. Každopádně tohle byl enormně povedený spektákl o tom, že ani Jesus team nehrál vždycky fér plej hru a že v každé knížce (včetně tištěného jízdního řádu) se dá najít odstavec, který normální člověk pochopí nějak standardně a idiot jej pochopí úplně jinak. (21.10.2015)

Přečtením poměrně rozsáhlého hesla "Hypatie" na wikipedii jsem se utvrdil v názoru, že Agora se dopouští celé řady vynechání a komplementárně domýšlení. U filmu omezeného rozsahu o málo známém životě velmi známého člověka se takovému přístupu vyhnout jistě nelze, IMHO by ale neměl vést ke zplošťování charakterů, přespříliš jednoznačné čitelnosti a zkýčnění. Na jednu stranu velebí Hypatii jako tolerantní ženu, moudrou učitelku a zapálenou vědkyni, na druhou přehlíží, jak ji možná přílišná oddanost raciu vede k podivnému (ne)milostnému životu (film se jen tváří, že ji miluje někdo, koho ona ne) a její možné intelektuální elitářství. Hypatiino vědecké bádání se předkládá v emotivních scénách, plných vášnivých monologů a gest nadšení, málem až sexuálního vzrušení za zvuků gradující hudby, k pointě, prozření podtrženému ostrým střihem... V násilných scénách hraje tklivá hudba, která žaluje diváku: "Ach to je to tragédie," a přemlouvá jej k pláči - zpomalovačky a odvracení zraků kamery mírní divákovo utrpení a tak si sladkobolně může říct: "Achich, hrozné." Alexandrie je ovšem úchvatná, byť jsme na to v současné době už tak trochu zvyklí. Inu, špatnosti i dobroty Hollywoodu trochu smazaly Amenábarovo španělství... Ale ono to vlastně k jednoznačným sdělením Agory vcelku sedí. Tedy: "Multikulturní tolerance je dobro, fanatismus je zlo. Křesťanství ranného středověku nás vrhlo o tisíc let zpět." Celou dobu mi bylo jasné, že ji k tomu Keplerovi ten Amenábar dotlačí - a pak to ještě napsal do dovětku, aby to došlo úplně, ale úplně každému. Dále: "Křesťanství bylo (a je) misogynní." Oona ta předkřesťanská společnost taky nebyla úplně pohlavně rovnostářká, byť to bylo asi o malinko lepší než pár následujícíh století. A: "Násilí nikdy není řešení. Věda je sexy a jde v ní nalézt smysl života." S mnohým bych i ochotně souhlasil, ale je třeba to dokládat způsobem, jakým to Amenábar činí? Totiž - extrémně okatě ukazovat, jak racio za sebou táhne všechny dobré vlastnosti a slepá víra je ničí. Dělat z Hypatie idealizovanou Janu z Arku vědy. Předkládat své teze v umělých dialozích. Ale vcelku je ten film přeci dobrý - precizní v kostýmech a výpravě. S velikým Vesmírem, kterému musí být lhostejný nějaký konflikt vyznavačů onoho a tamtoho, ale který zároveň poslouchá zákony, jež Hypatie (dle filmu) objevila. I několik zajímavých postav, které jej, zvláště v druhé půli táhnou nahoru - jsou to někteří křesťané a především prefekt Orestes, kterému v konfliktu mezi vědou a vírou, láskou a Láskou očividně nepomohl princip NOMA. Bodejť by taky jo... Silné ***. (17.03.2010)

[imdb: 7.4/10] | me: Hmm, určite téma, która sa bežne nevyskytuje, len neviem či som sa stotožnil s hereckým ansáblom a spôsobom prevedenia. Nevyvolal vo mne žiadne dojmy ani pocity. Celý čas som sa snažil prísť na pravú podstatu a náboj, ale vždy som stratil chuť v obrovskom množstve "vášnivého" filozofovania a hlbokých úvah. Hlavní hrdinovia sú nevýrazní a nevytvárajú si s divákom žiadne puto, divák tak ostáva chladný. Veci sa menia, dej napreduje, ale to všetko pomimo, dosť nazaujímavo a zdĺhavo. ... konfrontácia filozofie a viery v časoch dávnej Alexandrie v nevyváženom pomere tempa a hĺbky problematiky. 2 a pol * (19.02.2010)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)