Agora

Na jednu stranu jsem unavená z velkého množství filmů odehrávajících se kolem roku 0, pokud možno se všude alespoň zmiňuje Caesar nebo Ježíš, že ano. Takže jsem doufala v něco úplně jiného, když se podařilo natočit něco z roku 391 n. l., ale ve výsledku je to jen další starý známý střet na téma Quo Vadis? - kam kráčíš křesťanství, když už jsi povolené náboženství? Bohužel paralel se středověkým tmářstvím je mnoho a příběh Hypatie je stejně bezvýchodný, jako Kladivo na čarodějnice. Možná, že to tak mělo být, ale formálně to zas taková sláva není a kromě Rachel Weisz tu nejsou nijak skvělí herci, aby strhli mou empatii. (27.03.2012)

║Rozpočet $73miliónov║Tržby USA $619,423║Tržby Celosvetovo $38,992,292║ Výprava, kostými, triky skvelé, kamera fajn, samotná historická téma pútavá ale výpoveďou vyznejúca v konečnom výsledku do prázdna, nie je tu žiadnej opornej postavy ktorá by strhla niečím zvláštnym celé sa to nesie v jednej rovine, kde asi najviac zapôsobia nechutné krvavé kresťanské čistky, kresťania proti pohanom a spätne, kresťania proti židom a spätne, najviac mrzí slabšie rozvinutie postavy hranej "skúsenou" Rachel Weisz, lebo záverom ostávajú oči suché, myseľ nedotknutá týmto filmom, ktorý by dostal iný rozmer v rukách takého Mela Gibsona, rovnako tak sa zle počúva Angličtina z úst Rimanov, židov, kresťanov žijúcich v tej Alexandrii, nie je to ono. Nepomôžem si ale Francúzske filmy poslednej doby mi omnoho viac sedia než tie Španielske, ktorých skôr dominuje technická stránka nad tou vyprávackou. /40%/ (10.03.2010)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)

Alejandro Amenábar dokáže překvapit tím, že se nebojí jakéhokoliv žánru a dokáže zrežírovat libovolné téma. Dobový film ze 4. století našeho letopočtu poukazuje na to, že náboženství zbytečně omezovalo ženy a přišli jsme (možná) o mnoho zajímavých objevů. A já díky Amenábarovi objevil mnoho informací, které jsem doposud neznal, přestože jsem rok studoval dějiny umění. Mám co dohánět a připadám si tak trošku hloupě, když "objevuji již objevené". (21.02.2010)

Chopit se látky, která spadá do počátku éry tzv. temných století, a může nabídnout nanejvýš fragmentární pramenné výchozí údaje (je to ovšem významně víc oproti tomu, co víme např. o sv. Václavovi, Strachkvasovi-Kristiánovi či sv. Ludmile nebo posledních velkomoravských mojmírovských králoknížatech), vyžaduje odvahu, nosnou výchozí myšlenku, dostatečně přesvědčivou výpravu i scénář a konečně shodně velkorysý rozpočet. Americkošpanělská koprodukce se z tohoto hlediska ukázala víc než šťastnou. Velkorysost výpravy, nutná pro přesvědčivé znázornění kulis tragického příběhu antické intelektuálky, nepřebila potřebnou myšlenkovou hloubku a současně umožnila získání špičkových herců. Hypatia (kol. 370-415) Rachel Weiszové je krásnou nejen zjevem, ale i duchem; dobrovolná čistota, k níž se uchyluje, aby si zachovala potřebnou nezávislost, působí přesvědčivě a důvěryhodně právě tak jako úspěšné rozbití bezrozporného kladu, který by tuto postavu umělecky zničil (Hypatiiny popudlivě zlostné repliky vůči otroku Davusovi v mezních situacích Músaionu). Příběh konce antické vzdělanosti, tragika bezuzdného fanatismu, zneužívání Ježíšovy-Ješuovy autority či Písma k navozování pogromistických nálad nejen proti Židům, ale posléze i proti hlavní hrdince filmu biskupem sv. Kyrillem (Cyrilem) a skrytě i vůči nepohohodlným souvěrcům propůjčuje Kristovu a Mariinu náboženství neblahou auru fanatismu a omezenosti, známou z ještě horších aplikací naší nedávné minulosti. Domýšlení sporých Hypatiiných životních údajů je funkční a zdařilé pro hlavní účel této filmové epopeje: kytičky na nespatřitelný hrob ženy-myslitelky, která měla odvahu hájit své přesvědčení tváří v tvář hrůze i lůze. Odvaha podívat se na rub dekor, v nichž, dobrovolně či nedobrovolně, dnes žijeme, je zároveň jinak pojmenovanou vůlí po pravdě, mravnosti, čistotě, tj. po těch vlastnostech, jež byly a jsou pružinou skutečného - nebojme se říci nikdy nekončícího boje - o slušnost, vzájemnou úctu, o spojení lidí světla s lidmi naší doby, s jejími problémy. Z tohoto hlediska je tento historický film dílem až překvapivě současným. (26.07.2010)