Všetci sú v pohode

De Niro's fine, scénář ne. Premisa je jasná, karty jsou rozloženy od úvodních minut, ale vše je příliš povrchní, bez gradace a přímočařejšího tahu, že se i těch 1OO minut zdá proklatě dlouhých. Schéma "cestování při teskné hudbě-váznoucí rozhovor-předstíraný smutek-cestování.." moc dlouho nefunguje a většinu času už pak není moc o co hrát, ačkoliv by tenhle námět mohl být pro diváka pěkně silnou kávou. Celoživotní slabost pro De Nira se projevila i tady, věřil jsem mu každou větu a každý výraz, on to v těch očích prostě má. A hlavně kvůli němu nešel konec úplně do háje, ale určitý stupeň dojetí se přece jen dostavil. Ale opakuji, především kvůli Robertovi, ne díky scénáři a režii. (05.02.2010)

Film je de facto remake italskýho filmu Všem se daří dobře s Marcello Mastroiannim, takže bych sem klidně mohl zkopčit koment od tohoto filmu, protože beztak ten koment nikdo nečet a byl bych z obliga, ale to by mě hryzalo svědomí, že jsem tuhle databázi ochudil o můj veledůležitej názor na tenhle film, kterej jistě každýho strašně zajímá. Nejsilnější složkou filmu je jednoznačně Robert De Niro, jen díky jeho výkonu vyniká celá bolestná podstata filmu a skutečně bych nechtěl být v jeho kůži ani na jednu minutu. Hrozně se mě líbilo jak fotil, to bylo nejlepší na celým filmu a ocenil jsem, že během závěrečných titulků ty fotky ukázaly, třeba ten autobus, taková milá a upřimná fotka. No a nemůžu nezmínit konec. Znáte to, někdy scénarista tlačí tak na pilu že nás obláží závěrečným dojímavým patnáctiminutovým projevem hlavního hrdiny v marné snaze zaslzet oči po celým světě. Tady jsem nenašel ani milimetr neupřimné citové gradace ve snaze dojmout i sedací soupravu před TV. Tady stačil krátký, ale zato upřimný záběr na jeden obraz a pak do očí Roberta De Nira a z očíček začaly skákat slzy jak paragánská jednotka při výsadku. (27.11.2010)

Asi slabšia chvíľa, ale mne sa to ozaj páčilo... zhodnem sa zo "Silasom", slabosť pre De Nira je obrovská. Predpokladal som priebeh deja, očakával pochmúrnejší koniec, avšak nakoniec Everybody's Fine. Bolo ťažké sledovať senilného De Nira na jeho ceste, vyvolalo to dosť spomienok New York, Las Vegas... (Tenkrát v Americe, Casino). Aj keď sa môže zdať, že práve toto prevedenie je pomerne komerčné, povrchné, herecký známe... tento pocit som nejak počas deja stratil... Skvelý a presvedčivý De Niro, zvyšok taktiež fajn (potešili) 7/10 (05.02.2010)

Hořké putování s optimistckou tečkou. De Niro jako unavený důchodce, který nechtěl nikdy víc než být dobrým otcem, je výborný, jeho cesta za dětmi hořkne každou náštěvou a kdyby skončila jeho návratem z cesty, nad hromádkou dopisů, byla by to emocionální pecka, na kterou bych jen tak nezapomněl. To, co následovalo, výrazně změnilo atmosféru celého příběhu, čímž neříkám, že k horšímu. Jen to z velké části přepsalo náladu, kterou předtím příběh budoval, a převrátilo jeho vyznění. Líbilo se mi to tak jak to bylo a líbilo by se mi to i kdyby to skončilo o 5 nebo i o 10 minut dříve. V obou případech u mě fungovalo, potěšilo jako filmový zážitek a současně vedlo k zamyšlení nad některými momenty a pralelami, nad životem i vztahy, nad směrem, kterým kormidlujeme svůj život. Nenápadný film s výrazně pomalým tempem, nahořklou chutí, dojemnými momenty, milým pohlazením v závěru a opravdu dlouhou dochutí. (09.02.2014)

Já nevím, co na tom filmu ostatní vidí špatného a průměrného. Mě to teda zaujalo od začátku a bylo mi uplně jedno, že Robert De Niro hraje postavu, která se k jeho povaze naprosto příčí. Dědkovský léta holt dorazí ke každému. Nuda to nebyla, citově to přeteklo kam mohlo a hlavně se v tom filmu objevil krutý úděl člověka, že nakonec vždycky zůstane sám. (18.04.2010)