It's a Gift

Tak to jsem docela koukal. Snímek, o kterém jsem v životě neslyšel, ale o to větší to byla zábava. Jsou to takoví Homolkovi v americkém podání a o pár let dříve, jen je co nejvíce zaměřeno na dědu, který ale není tak cholerický, ale spíš flegmatický, ač má rozhodně svoje momenty, které jen podtrhávají komičnost jednotlivých situací. Nečekaná paráda. (01.08.2014)

Já v Haroldovi viděl Olivera Hardyho a trochu i našeho Františka Koudelku. Nutno při celkovém hodnocení zapomenout na desítky dosud viděných (většinou mnohem mladších) komedií a opakovaných gagů. Jedné hvězdě napomohla v mém případě samotná "road-movie" pasáž a závěr v teplé slunné Kalifornii. Pozn. "pomerančový" koktejl na verandě by Fields jistě zvládl bez problémů i v reálném životě. (30.06.2013)

W.C. Fields není mužem malých rozměrů, jeho obohacení komediálního žánru přesto kvalitou vtipů spadá do lehčí váhové kategorie. Gagy docházejí naplnění bez dlouhého zahřívání, krátce po nastražení komické situace. Po ní přichází situace další, vytěžující nad povolené limity Fieldsovu neschopnost překonat banální překážku. Bezduché vršení namísto promyšlenějšího rozvíjení je symptomatické pro celý film, polopatický to návod, jak slapstickovou anarchii rozmělnit jejím zasazením do rodinného rámce (v závěru dochází k nekritickému stvrzení právě těch hodnot, po nichž se skuteční mistři grotesky vtipně vozili). 50% (10.09.2011)

It's a Gift by se dal považovat za takového předchůdce našich Homolkových. Malicherné spory a hádky jsou tu na denním pořádku, hlavní postavy jsou vesměs burani a jejich dialogy jiskří ironií. Škoda přeškoda, že celkově je tato komedie dost nevyrovnaná - trapné scény (holení se) střídají scény vtipné (v obchodě), která je vlastně vrcholem celého filmu. V ní totiž do obchodu zavítá Mr. Muckle, slepec, který ne a ne v klidu posedět, což má za následek likvidaci téměř poloviny obchodu. Být tento film veřejnosti známější, pan Muckle by okamžitě zkultovněl stejně jako McLovin ze Superbad. (12.10.2007)

(1001) No já nevím, na jednu stranu to působí tak pomale a neobratně. A na druhou jsem se občas i nahlas smála. Takže si uvědomuju, že to není nijak příliš propracované či promyšlené, ale v daný moment mi to celkově sedlo do nálady, kdy jsem potřebovala uchlácholit. Výsledný efekt pozitivní. Ale až pomine moje melancholie, tak se z toho asi stane hloupý film. Jak je svět zvláštní. (09.03.2012)