Čierna skrinka

Nakrútené presne tak, ako sa na mysteriózny thriller, kde neviete spoločne s hrdinom, kde je predstava a kde realita, patrí. Postupné skladanie mozaiky do celku, ktorý sa zrejme na konci nezloží, pretože tvorcovia mali po efektnom spracovaní asi dojem, že sú príliš prvoplánoví a ich film je v skutočnosti ťažký art, tak to treba poriadne sťažiť aj divákovi. No a výsledkom je napríklad tunajších 50%, pričom s uzavretejším záverom to mohlo byť aj o 25% vyššie. Každopádne zaujímavé sledovanie a frustrácia z konca ma asi prinúti si tento krátky film pozrieť ešte raz. (26.12.2020)

Výborná atmosféra, stylizace, skládání zpočátku chaotických útržků paměti. Opakované uzavírání předchozího děje, kdy divák zjistí, že ještě stále nešlo o reál, ale výjevy způsobené kómatem a následným stavem, působilo na jednu stranu už přeplácaně a divákovi to může ve výsledku přinášet jistou dávku frustrace díky zmatku, co teda už realita je a co ještě ne, a že doposud poskládané střípky děje ještě nemusí ve výsledku nic znamenat, nicméně i to může být bráno jako jisté poselství. Jak můžeme vědět, jestli právě taková nemůže být skutečnost daného stavu způsobeného těžkým úrazem? Neschopnost uvědomit si realitu, co se opravdu stalo a co je jen v naší hlavě, a vyznat se v tom. (02.04.2018)

Nádherně a hlavně neotřele budovaná atmosféra a pomalinku odhalované tajemství by spolu tvořily skvělý film. To by ovšem nesměl přijít stupidní konec, který měl zřejmě diváka za každou cenu šokovat. Inu, povedlo se, jsem v šoku a absolutně nechápu, jak někdo může zazdít tak dobrý film takovou pitomostí. Ten, kdo první přišel s nápadem vícenásobných rádobyšokujících zvratů, by měl za trest do konce života sledovat všechny filmy, které se v téhle hlouposti opičí. A zároveň mu přeji dlouhověkost. (24.06.2018)

Asi jsem to nepochopila ... Celý film si říkám, jak si s takovým námětem Francouzi umí pohrát a podat ho zajímavým a neotřelým způsobem tak, jak to umí jenom oni a pak přijde závěr a já jsem v pr ... háji. Byla jsem zhruba 88 minut svým způsobem ráda, že pobírám veškeré souvislosti, jak a co se s Arthurem děje. Co ve své snaze porazit amnézii prožíval, jak se postupně dopracovával ke znovunalezení svých vzpomínek a dával do kupy poslední dílky jednoho velkého puzzle paměti. Po celý čas jsem si užívala ten odlišný způsob zpracování dramatické zápletky, než je častokrát k vidění u jiných produkcí. Předlohu jsem nečetla, ale jestli je to zakončení příběhu stejné tam jako ve filmu, tak to je masakr. Pokud si ale Richard s Ericem se scénářem hráli a mysleli si, jak je ten neukončený konec vtipný, že je to nějaká ultra zajímavá scénáristická perlička, kdy si divák všechno domyslí ve změti náhodných obrazů rychle jdoucích po sobě, pak se zmýlili. Hodně. Těch posledních pár okamžiků veškerý můj pozitivní dojem z kompletního snímku úplně pokazil a naštval mě. Ale jak říkám ... asi jsem to nepochopila. 2,5* (10.12.2015)

40% — Zajímavá myšlenka a v zásadě i zajímavé zpracování. Sice jsem uprostřed asi dvakrát na chvilku zaklimbal únavou, ale nit jsem udržel. Závěrečná část filmu začínala dávat konečně smysl a vyřešení záhady s bratrem hlavního hrdiny jsem považoval za pointu celého filmu. Než došlo na posledních pár vteřin, které to všechno zabily. Ani jsem nepochopil proč. Někdy mi přijde snaha autorů za každou cenu v posledních záběrech šokovat diváka a vyznění celého filmu klidně obrátit naruby až k smíchu. Spíš to ve většině případů považuji za podvod na divákovi než za přínos. (24.11.2016)