Čierna skrinka

Nesliboval jsem si od toho nic, chytil jsem to večer v polospánku na CS Film-Horror Film. Ale nelitoval jsem. Je to mrazivý, těžko odhadnutelný, v některých momentech to působí trochu jako Angel Heart. I ta francouzská atmosféra je fajn. Fakt jsem byl napjatej jak struna... Je asi fér dodat, že hodnotím jenom asi tři čtvrtiny filmu, protože jsem pak usnul. (14.05.2016)

40% — Zajímavá myšlenka a v zásadě i zajímavé zpracování. Sice jsem uprostřed asi dvakrát na chvilku zaklimbal únavou, ale nit jsem udržel. Závěrečná část filmu začínala dávat konečně smysl a vyřešení záhady s bratrem hlavního hrdiny jsem považoval za pointu celého filmu. Než došlo na posledních pár vteřin, které to všechno zabily. Ani jsem nepochopil proč. Někdy mi přijde snaha autorů za každou cenu v posledních záběrech šokovat diváka a vyznění celého filmu klidně obrátit naruby až k smíchu. Spíš to ve většině případů považuji za podvod na divákovi než za přínos. (24.11.2016)

Nádherně a hlavně neotřele budovaná atmosféra a pomalinku odhalované tajemství by spolu tvořily skvělý film. To by ovšem nesměl přijít stupidní konec, který měl zřejmě diváka za každou cenu šokovat. Inu, povedlo se, jsem v šoku a absolutně nechápu, jak někdo může zazdít tak dobrý film takovou pitomostí. Ten, kdo první přišel s nápadem vícenásobných rádobyšokujících zvratů, by měl za trest do konce života sledovat všechny filmy, které se v téhle hlouposti opičí. A zároveň mu přeji dlouhověkost. (24.06.2018)

Opravdu velmi mysteriózní…tak jsem zase jednou viděl film, který má po autonehodě pacienta s lokální amnézií a nevyřešeným traumatem z dětství, pěkné, skoro občas lehce hororové obrázky, velmi obratně nasnímanou akci a sympatické herce a velmi čipernou Marion Cotilard. A jak se sluší na francouzský mysteriózní trihller, nemá logický konec, uspokojivé rozuzlení a klidně by mohla být i dvojka…A na tu já koukat nebudu, úplně mi to stačilo. Jak tu psali mnozí přede mnou, film mě bavil a konec mi ho úplně zkazil. Dal jsem 40%...a to jenom kvůli té Marion.. (20.01.2019)

Výborná atmosféra, stylizace, skládání zpočátku chaotických útržků paměti. Opakované uzavírání předchozího děje, kdy divák zjistí, že ještě stále nešlo o reál, ale výjevy způsobené kómatem a následným stavem, působilo na jednu stranu už přeplácaně a divákovi to může ve výsledku přinášet jistou dávku frustrace díky zmatku, co teda už realita je a co ještě ne, a že doposud poskládané střípky děje ještě nemusí ve výsledku nic znamenat, nicméně i to může být bráno jako jisté poselství. Jak můžeme vědět, jestli právě taková nemůže být skutečnost daného stavu způsobeného těžkým úrazem? Neschopnost uvědomit si realitu, co se opravdu stalo a co je jen v naší hlavě, a vyznat se v tom. (02.04.2018)