Cadillac Records

Teprve nedávno jsem po letech husiny z překrásný písně At Last zjistila, kdo ji zpívá. Etta James. Od ní byl krůček k Beyonce a k filmu o bílym nadšenci, co s černýma nahrával blues ("a když hodí kalhotky bílá holka, je to rock´n´roll"). Na začátku je hecovalo nadšení, pohoda tmelená zrodem písní, koncertováním, první lajnou na žebříčku a odměnou v naturáliích - cadilacem ... na konci stagnace, vyhasnutí, příval novejch vln, v nichž lze v lepším případě už jen šlapat vodu. Režisérka a scénáristka v jednom se mi ale zdála víc nadšená než schopná. Jakoby předpokládala, že tyhle věci každej zná a tak neni potřeba jít do detailů a hloubky, postav je moc a jsou často jen hrubě načrtnutý a kde se vzaly tu se vzaly. V dobrym scénáři stačí jedna šikovná replika a víme o člověku všechno, tady nebyla o slova nouze, ale byla to spíš vatička. Stejnej pocit jsem měla i z režie, koukala jsem na film s bohorovnym klidem a to je špatně. Jen jednou se mi zalesklo oko - když Beyonce spustila At Last. Ona je dokonalá, ale možná proto, že se životní příběh obou zpěvaček tak liší, může se mi její podání líbit, ale co je to platný, když Ettino mě rozseká. Stejně rozdílně by možná vypadal i film, kdyby ho býval byl vzal do ruky pořádnej sekerník. 4* za tu vizi. (11.07.2009)

Narodil jsem se příliš daleko od rovníku, má záda nikdy nepoznala slast z úderu otrokářova biče a ani má duše nikdy nepoznala takové utrpení, abych dokázal věrohodně interpretovat jakoukoli bluesovou píseň. Patrně proto mne nijak zvlášť nebavil příběh z doby, kdy praskající singl ještě netušil, že se jednou bude mačkat se svými slavnými kolegy na chrochtajícím harddisku, ale reinkarnované songy leccos zachránily. (14.10.2012)

Kdyby už vůbec nic tento snímek neměl, tak skvělý soundtrack určitě. Má ovšem ještě daleko více kladů. Skvělé herce, dobrou atmosféru doby, zajímavé příběhy skutečných hudebních velikánů a ideální délku, během níž se divák nezačne nudit. Filmy jako Walk the Line nebo Ray řadím sice výš, ovšem i Cadillac Records má něco do sebe, zvlášť pokud máte slabost pro hudbu 50. a 60. let. (21.06.2014)

Skvelý zvuk a mimoriadne herecké výkony, to je skvelá vizitka tohto hudobného filmu. Osobnosti skvelého electric blues, sprítomnenie v stave zrodu a potom aj ich dramatické životné osudy. Objavili sa aj Hubert Sumlin a James Cotton, často zanedbávaní muzikanti. Výborná hudobná dráma o Leonardovi Cheeseovi, zakladateľovi hudobného vydavateľstva. Výborné stvárnenie hlavnej úlohy Adrienom Brodym. Čo viac si priať, možno snáď aby toto majstrovské dielo trvalo o pár hudobných minút dlhšie. (07.02.2015)

Na doporučení Kašpiho ml. sem si dal tenhle film. Začátek mě doslova nadchnul. Při vyprávění sem měl pocit stejnej jako třeba u Godefellas. No, ale jak film plynul, tak mě čím dál tím víc nudil, až sem byl na konci rád, že je konec :o). Téma každopádně na jedničku - historie americkýho blues a 1.nahrávacího studia. Ty songy se taky povedly. Zbytečně moc tam bylo songů, těch co zpívala ta ženská. Sice jí to teda zpívalo úžasně, ale nuda. Co mi v tomhle filmu chybělo nejvíc? Drogy a chlast :o). Celý to vypadalo tak jako slušný, ale něco mi říká, že si kluci dávali mnohem víc do trumpety než jak nám to bylo ukázáno. Taky mi chyběl od Chucka Berryho jeho top hit - Johny B. Goode. Chuck sito ale dával pěkně, místo orgáčů na hotelu si ženký tahal k sobě do cadilaku :o). Kéž by bylo víc podobných filmů. Tohodle škoda, páč měl fakt parádní nástup! (26.03.2015)