Cadillac Records

Civilně natočené drama o prvopočátcích rhythm and blues a o postupující akceptaci černošských hudebníků a splývání jejich hudby s hudbou bělošskou. Příběh do té míry ctí historickou věrnost, že nenabízí převratné zákruty a překvapivé zvraty, ale plyne stejně jako život ve své složitosti. Samozřejmě největší devízou filmu je muzika. (29.10.2010)

Vyhoupnout se z životní bídy mezi hvězdy populární hudby chce talent, píli, dřinu a taky něco umět více, než ti druzí. Udržet se na vrcholu je ale asi přece jenom těžší. Nejenom proto, že nás mohou "převálcovat" jiné nové hvězdy a náš styl je už poněkud zaprášený, ale i proto, že mnozí neumějí se svou slávou a rychle nabytým bohatstvím zacházet. V tomto filmovém příběhu se vypráví, jak je to v životě někdy jako na houpačce. Chvíli dole, na nejnižších příčkách společnosti, pak nečekaně nahoře, v tom zázračném nebi popularity a pak zase dole, aby bylo kam se opět šplhat. Toto je nádherný příběh, který zaznamenává vzestupnou kariéru a následné osudy některých vynikajících hudebníků šedesátých let, let nádherného černošského amerického blues, které zasáhne srdce každého milovníka rytmické hudby. Celkový dojem ze sledování filmu mi bohužel kazil CZ dabing ze společnosti LS productions dabing z roku 2009. Přestože dávám ve většině filmů CZ dabingu přednost, tentokrát by snad bylo lépe přepnout na původní jazyk s CZ titulkama. Výtku mám ke zvukově nevyváženým pasážím, kdy Petr Oliva promlouvá na pozadí příliš silné hudební produkce a jeho slova se v hudbě často vytrácejí. Tohle je ale bohužel častá chyba dnešních CZ dabingů. CZ dabing v současné době už není tím, čím býval. Bohužel. (09.01.2010)

Emočně ploché, odtažité, nudné..tak bohužel tyto slova mě napadají po zhlédnutí Cadillac Record a navrch příliš dlouhá stopáž a hudba, kterou opravdu nemusím(hned několikrát se jí podařilo mě uspat), takže jsem neustále přetáčel a vracel se jestli mi neuteklo něco zajímavého, důležitého a neuteklo. Film jsem si původně pořídil, díky účasti Emmanuelle Chriqui, ovšem její příliš malá a téměř epizodní role(hrála ženu Leonarda Chesse) rovněž neměla možnost mě nějak výrazněji zasáhnout. Prostě film, který mi jen tak prošumí hlavou a za pár dní(spíše minut) nebudu vědět o čem, že vlastně byl a že jsem ho viděl. (28.08.2009)

Už od začátku mi bylo jasné, že si ten film užiju, a taky že jo. Takovou hudbu já prostě můžu. U nejedné části jsem měla husinu, a když zazněl song At last, tak jsem byla ohromena, ale dojmout mě tímhle songem dokáže jenom Etta. Beyonce mě taky docela překvapila i jejím herectvím, a při jedné ze závěrečných scén, kde byla s Brodym a začala zpívat "I'd rather go blind", tak ikdyž jsem to nečekala, tak mě to dojalo. Brody byl opět amazing, pomalu se mi začíná vkrádat do top 10. (18.09.2012)

Hmm, aktuálně 78%. Mám rád stará americká auta, mám rád hudební filmy, asi bych měl sdílet podobné nadšení. Ale popravdě řečeno, nějak nesdílílím, jsem z toho filmu trochu v rozpacích. Ano, je to kus americké hudební historie, ale zase na druhou stranu zrovna tahle hudba (rhythm and blues a jejich představutelé Chuck Berry, Muddy Waters, Etta James Willie Jackson, Howlin' Wolf) mě nějak moc nebere. A musím dát do jisté míry zapravdu několika uživatelům, kteří to popsali v komentářích s nejslabším hodnocením, v každém z těch komentářů je kousek pravdy - filmovohudební těsnopis, zfilmované heslo z Wikipedie a podobně. Vzhledem k minimálním znalostem ze zmíněné hudební škatulky mi prostě ti černoši přišli tak nějak všici stejní, trochu jsem se v nich ztrácel, to, co tam zahráli či zazpívali, si nepamatuju už teď, dějově to taky bylo hup sem, hup tam, a do chvíle, než se objevila Beyoncé v roli Etty James, což bylo až někde kolem poloviny filmu, mi to opravdu přišlo až skoro nudné, až ona tomu dala trochu nějaký náboj. I když na ty Cadillacy z padesátých let bych se zase někdy rád podíval, tohle mi asi jednou stačilo. Za průměrné tři *. (24.03.2019)