Do neznáma

South of nowhere je neobvyklým seriálem pro mladé o mladých, vyprávějící všemožné vztahové příhody a nehody, ale hlavně ukazuje partnerský vztah dvou lesbiček, jejichž život se o tolik neliší od normálních vztahů. A je vlastně i nenásilnou výchovnou formou pro ty, kteří si doposud nezvykli na svět s 4% populací. Sice neustálé střídání a míchání jednotlivých párů je po několika dílech úmorné a téměř protivné, naštěstí tvůrci jednotlivé "střídání stráží" ozvláštní změnou daných charakterů, takže vám to nepřijde jako deja vú, ale udrží vaší pozornost a donutí vás zajímat se o ten či onen "nový" vztah. Seriál je lákavý pro mladou generaci také proto, že díky umístění příběhu do LA, mekky showbyznysu, jsou neustále přítomny pop kulturní narážky na všemožné seriály, filmy, herce a zpěváky a všudypřítomnou MTV. (24.06.2011)

Nikterak originální, ani geniálně zpracované, ale neskutečně chytlavé. Zápory tu jsou, závažná témata jsou zpracovaná jen povrchně, občas je SON až příliš americky korektní, nepříliš nápadité úvodní titulky a třetí série lehce (těžce) skřípe. Nadruhou stranu seriál nabízí přesně vyvážený kokteil humoru a dramatu, dokáže být vážný i odlehčený v těch správných momentech, nenajdeme zde žádné samoúčelné (nebo jen minimum) vztahové zvraty. Když k tomu přičteme zástup sympatických postav a Spashley, nejleší pár co se objevil na televizních obrazovkách, tak dostaneme seriálovou pecku, která dokáže neuvěřitelně strhnout, pokud jí dáte šanci. Budete mi chybět holky... (15.09.2011)

Teen prostředí ze střední obvykle zaručuje, že bude chodit nebo alespoň spát každý s každým a je to tak i zde. Tolik zvratů a tolik posunů v charakterech postav, že nevěřím, že se všechny 3 série odehrávají během dvou let. Ale stejně jsem ráda, že jsem se dala do sledování tohoto seriálu. Je takový milý :-) Shlédnuto za 2 a půl dne během nemoci. (31.05.2015)

Nízkorozpočtové Beverly Hills so všetkými neduhami podobných seriálov a jednou neuveriteľne rozkošnou ultra extra mega cute lezbičkou. A je to naozaj hodne decentné, takže s očakávaniami opatrne. Prvá vôbec pusa padne až niekedy v predposlednej časti prvej série. Hmm, a asi to dám aj ďalej, ja z tých teenage a lesbo vzťahových blbín proste nikdy nevyrastiem. (20.02.2019)

Riziko spoilerů 1. série - 70% - Údajně malý klenot je zatím malým zklamáním. Ashley jako holka od rány skvělá, Aiden jako záměrně nadsazený sukničkář jakbysmet, ale Spencer jako dobrosrdečná hlavní hrdinka už má svoje mouchy a další rozdělení postav na naprosto upřímné přátele a zákeřnou a pomlouvačnou partu roztleskávaček v čele s Madison je naivní tak moc, že některé situace vůbec nemůžu brát vážně. Tam, kde má fungovat partnerská chemie, tam funguje na jedničku, ale ta do očí bijící prvoplánovost zatím tahá výsledek prudce dolů. 2. série - 60% - Výtky zůstávají podobné, ale kladů bohužel moc nepřibylo. Snad jen z Aidena je definitivně hlavní tahoun seriálu, který svým nenuceně sympatickým vystupováním potěší, ale zbytek osazenstva zklamal rozhodně víc než minule. Vždyť už ani Ashley se nedokáže chovat věrohodně a každá maličkost je důvodem k hádce, kterou smaže až závěrečné objetí od Spencer. Ostatní dějové zápletky jen kloužou po povrchu a občas působí víc jako rady, jak si poradit s homosexualitou / závislostí / těhotenstvím. Na rozpačitý průměr tak druhou sérii vytahuje chytlavější úvodní píseň, Aiden, stále relativně příjemné prostředí a překvapivě velmi dobře fungující finále. 3. série + webizody The Day After a Five Years Later - 50% - Další kvalitativní propad a definitivní ignorace většiny postav. Z Kyly je vrcholně otravná figurka, Ashley neví, co chce a i Aiden už občas vyměkne. Posledním sympaťákem tak až do konce zůstává Glen, který přes hvězdu či závisláka dozrál do lehce rebelantského a outsiderského archetypu á la Pacey Witter z Dawson's Creek. Základním problémem ale je, že vztah Spencer a Ashley mě postupem času definitivně přestal zajímat. Když jsou spolu, tak se hádají, když nejsou spolu, tak na sebe myslí a když má jedna nebo druhá něco s někým jiným, její drahá polovička to se sladkým úsměvem umí odpustit. Díky, ale ne. Finále funguje, i když závěrečné pospojování postav zavání škatulaty "kdo zbyl na koho". A být fanoušek Spashley, tak možná i ukápne slza, ale takhle zůstal jenom lehký úsměv a nechápavě zvednuté obočí nad zbytečností dvou kratičkých dovětků. Nebýt to poslední sezóna a kdybych nebyl lehce nostalgický nad tím, že jsem s nimi všemi prožil tři sezóny, možná by to nebyl ani ten podprůměr. (28.07.2009)