Obsahy(1)
Štechův Deskový statek je další výpravou Činoherního klubu a režiséra Ladislava Smočka do české minulosti, přesněji do počátku minulého století. Tato dnes už sto let stará komedie Václava Štecha poněkud relativizuje náš sklon k idealizování "starých zlatých časů", neboť jsou v ní účinně propojeny rovina privátu s podnikáním a podnikání s politikou, a tedy i privátu s politikou. Na scéně se odehrávají stejně bouřlivé scény milostné jako lstivá úřední jednání a v neposlední řadě i politické předvolební schůzky a zasedání, jež v zárodečné a ještě značně naivní podobě poukazují k dnešním, daleko rozvinutějším a rafinovanějším "demokratickým" praktikám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Upřímně divadelní hry příliš nevyhledávám, ale jelikož mám moc ráda Ondřeje Sokola, podívala jsem se na tuto hru v televizi ze zvědavosti, jednak kvůli jeho režii, ale zejména kvůli jeho obsazení. S potěšením musím říct, že jsem se po celou dobu velmi dobře bavila. Je to fantasticky ztvárněno a ještě lépe zahráno. Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout zejména Veroniku Žilkovou a samozřejmě Pavla Kikinčuka. Opravdu klobouk dolů, asi začnu chodit do divadla :D ()
Říkal jsem si, že vysoce hodnocená komedie z Činoheráku v čele s mými oblíbenci Kikinčukem, Pavlatou a Sokolem bude pro mě sázka na jistotu a záruka jisté zábavy. Nebyla. Je podle mě jistý, že humor, který připadal srandovní lidem před 100 lety, už dnes nikomu nic neřekne; to je moje dlouhodobá zkušenost s kdejakými fraškami napsanými v dobách starého mocnářství. Vesměs se tam tepou neřesti jako je taškářství, vypočítavost, pletichy a zahálka, tedy úkazy, které mezitím vymizely anebo přestaly být neřestmi. Deskový statek je komedie zoufale nehumorná a žertovnost měla být ve své době dosažena především tím, že nějaká postava svými řečičkami oblbne postavu druhou, anebo že popisuje nějaké své zážitky při jednání v besedě apod. Režisérům tohle muselo být jasný, takže do hry přidali navíc ještě kdejaké groteskní gagy, v jejichž rámci se třeba Žilková všelijak pitvoří a klátí a padá do mdlob atd., což může připadat být vtipné jenom prosťáčkovi. Vlastně je to pro mě celé velké zklamání a potvrzení teorie, že čím je předloha věkovitější, tím víc se se mnou míjí. A taky jsem si nemohl nevzpomenout na to, co mi říkala jedna moje kamarádka - herečka, že právě s takovými taškařicemi vypočítavě jezdí divadla na zájezdy do malých měst, aby se pak místní burani mohli plácat do kolen, jakže je ta celebrita legrační, když jí někdo kope do zadku. ()
Deskový statek je vzácný případ lidové frašky, která si drží úroveň a dokáže uspokojit ty nejširší vrstvy diváků, aniž by rezignovala na vysokou kvalitu. Přináší zajímavé téma se spoustou chytrých nápadů, vychytaných hlášek a skvělým hereckým obsazením. Prakticky se nenajdou slabší herecké party nebo scény. Překvapil mě zejména Pavel Kikinčuk, kterého mám zafixovaného v podstatně povrchnějších věcech. Jedno z nejlepších představení Činoherního klubu posledního desetiletí. Vedle Kikinčuka stojí za zmínku výborný Pavlata a málo obsazovaná Dana Černá. Celkový dojem: 95 %. ()
Vynikající nadčasová komedie, která mu tu výhodu, že bude patrně platná v každé době. Všichni se svých rolí zhostili perfektně. Nepřekvapil, ale dost potěšil hlavně Pavel Kikinčuk a Veronika Žilková. Perfektností této komedie je již zmíněná nadčasovost, kdy odehrávaný děj se zde projevil hlavně v 90. letech a nyní se tu k podobnému modelu asi zase vracíme. ()
"Pánové - jenom žádné okaté prospěchářství. A když už - aby to nebylo znát." Další povedená komedie z prken Činoherního klubu. Štechova předloha a jazyk jako by vypadly z pamětnického filmu, ale to by nebyl režisér Ladislav Smoček, aby hru trošku nepřizpůsobil dnešku. A je to opravdu zahráno výborně. Dana Černá, Michal Pavlata, Petr Meissel, Michal Zelenka, Ondřej Sokol, Lada Jelínková, Ida Sovová, Milan Riehs v čecho-německé roličce a i Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím. Vyzdvihnout si ale zaslouží Matěj Dadák (už ať ho někdo konečně obsadí do filmu) a především koncertující Pavel Kikinčuk v hlavní roli. Jím pronášené repliky mi dávaly vzpomenout na Jiřího Sováka a teď to možná trochu přeženu, ale při jeho grimasách jsem si až říkal, že takhle nějak to muselo vypadat při vystoupeních Louise de Funése na divadle v Oskarovi. Taky by si zasloužil nějakou filmovou komedii. Jinak bohužel už je po derniéře, takže se aspoň koukněte na tenhle záznam. ()
Reklama