Zkalená krev

Výborné vztahové drama, kde na konci víte asi tolik co na začátku. Možná bych dodala, ža to byla taková psychologická sonda do jednoho manželství, kteří se museli postavit tváří v tvář jedné velmi nepříjemné situaci. Zde vynikl pro mě zatím ne moc známý herec Hilmir..... v roli Petura. Oba manželé se s touto situací snažili každý nějakým způsobem vypořádat, ale jak to většinou v životě bývá, tak ne zrovna nejlíp. Proč řešit věci jednoduše, hlavně dobrou vzájemnou komunikací, když to jde složitě s přibalujícími se dalšími problémy. Závěrečná scéna sedícího otce se synem na schodech to jen potvrzuje. Je to jeden ze snímků, kterým bez větších problémů s přehledem uvěříte. (18.11.2014)

Představte si, že máte rodinu, práci, zázemí, jistotu. Váš syn má náhlé zdravotní komplikace a vy se mu snažíte pomoct. Místo toho se však v nemocnici dovídáte, že zřejmě nejste jeho otcem... A co teď? Jak naložit s tak bolestivým zjištěním? Urazit se, odejít, přehodnotit priority, překonat to? Každý si asi řekne: no a co, že není biologickým otcem, vždyť ho celý život vychovával, staral se o něj, viděl se v něm... je to přece táta! Ale stejně tam vzadu kouše poraněné ego, zraněná duše, dotčené Já. A i když víte, že dítě za to nemůže, musíte bojovat sám se sebou... Blóðbönd zachycuje příběh muže, kterému se náhle zbortí jeho iluze... sám neví, jak se s tím vypořádat, hledá útěchu (nebo útěk?) a bloumá (nebo se ztrácí?) v tom, čemu se říká život. Nevyzpytatelný, neplánovaný, neustále překvapující život. Naráží do osudu a pohlíží do svého odrazu. Islandský snímek pluje pomalu, zato ale hluboce. Uvěřitelné, syrové, drásající. (06.03.2009)

Typicky studený příběh ze severu, kde se nám před očima rozpadá jedno do té doby perfektní manželství. No, když "otec" zjistí, že není biologickým otcem "svého" desetiletého syna, vznikne chaos zřejmě v každém manželství. Sympatičtí herci zachraňovali utahaný, i když naprosto věrohodný děj, ale mnou tolik vyhledávaná severská depka si mě tentokrát nenašla. (22.12.2015)

Islandská kinematografie je pro mne už jaksi automaticky zárukou kvality. A toto islandské drama jen potvrzuje, že na Islandu se točí kvalitní záležitosti. Tento film už hned na začátku přináší velký konflikt, jehož následky pak sledujeme po celý zbytek filmu. Desetiletý chlapec jménem Örn zkolabuje při fotbalovém tréninku. V nemocnici se zjistí, že má jinou krevní skupinu než otec Peter. Peterovi je tedy jasné, že otcem být nemůže a odchází bydlet do hotelu. A po celou dobu filmu se pak divák nedozví, jak to vlastně bylo a jestli Asta skutečně byla nevěrná, toto tajemství zůstává nevyřčeno. Popisovat zbytek filmu nebudu, na to se podívejte sami, jak příběh pokračuje a jak vše skončí. Ale rozhodně je to dějově velice silné a dobře zvládnuté drama, ve kterém se zbytečně nemluví a které si prostě jen tak plyne. Není nouze o dramatické momenty a něco pozitivního byste zde hledali těžko, film jako by chtěl po celou dobu působit depresivně, a tak zde nenajdete příliš optimistických scén. Takže tahle záležitost rozhodně není určena divákům, kteří se chtějí jen pobavit, ale naopak divákům, kteří se chtějí přesvědčit, že nejen oni mají problémy, a nebo těm, kteří se prostě jen chtějí podívat na kvalitní film ze severní Evropy. Zvládnuté to bylo perfektně i po herecké stránce. Uvěřitelné a kvalitní herecké výkony tomuto filmu ještě více dodávají na kvalitě. Bohužel to u mě na pět hvězdiček není, ale i čtyři hvězdičky jsou jistě kvalitní hodnocení. (04.11.2008)

Ačkoliv jsem se ne ve všech ohledech ztotožnila s jednáním hlavních protagonistů, celý film je tak reálný a výkony herců tak civilní, že nelze než smeknout před čistou filmařinou. Opět položím tu samou otázku, kterou si pokládám s každým skandinávským filmem - jak to ti skandinávci dělají, že točí psychologické filmy takové, jaký je sám život. Bez příkras. Bez stylizací... (30.05.2010)