Vítejte u Ch'tisů

Po pravdě řečeno, znepokojený českým distribučním názvem, čekal jsem něco mnohem horšího. Takovou tu buranskou komedii pro unaveného diváka. Vyklubala se z toho docela kultivovaná komedie pro lidové publikum. Při sledování se mi vybavil titul snímku Ztraceno v překladu z dílny Sofie Coppoly. Půvab snímku totiž do značné míry spočívá v konfrontaci regionálního nářečí se spisovnou francouzštinou a v tom šišlání českého dabingu se nejspíš ztratila nejedna půvabná jazyková hříčka. Zbytek se z mého pohledu dá označit za takový ten komediální průměr, kdy mi francouzské variace na omšelé vtípky a provinční figurky přišly příliš měkké na to, aby mě dokázaly zaujmout. Kdybych byl schopný vnímat originální verzi, dal bych určitě za 3*, ale ani pak bych nešel výš. Takhle je to jen za 2* a 45 % celkového dojmu. (25.09.2016)

Slušná francouzská komedie, ovšem méně hvězdná, než se chlubí v anotaci. U většiny scén a vtipů člověka napadá, že by to snad šlo udělat o stupínek lépe. Ale slušná zábava to určitě je, a kdyby nebylocelý film tak jasné, jak nakonec musí dopadnout, dal bych možnáí i celých 80%; takhle je dávám jen s ohledem na nemožnost dát 70. (19.01.2013)

Kedysi, ešte za bývalej ČSSR pri filme Pásla kone na betóne na Slovensku sme sa váľali smiechom, ale v Čechách veľa z toho východniarského humoru nemali.Tu v tomto filme je to obdobné. Človek neznalý pomerov aké vládnu na severe a juhu Francúzska, môže byť tak trocha stratený. No pre francúzov to musí byť lahôdka. (08.12.2009)

V rubrice „zajímavosti“ je u této severoregionální taškařice uvedeno, že jde o doposavad divácky nejnavštěvovanější domácí film a i já jsem v jednom nejmenovaném periodiku nedávno četl recenzi, kde byla Boonova režijní druhotina častována přídomkem „nejlepší francouzská komedie posledního desetiletí“. No nevím, jestli je to tím, že já osobně neparlevuju france nebo obden neobědvám žabí stehýnka, ale jestli tohle má být vrchol komediální tvorby určité dekády, tak potom je něco shnilého ve státu Francouzském. Tímto určitě nechci říct, že Vítejte u Ch'tisů je nějakým nesoudným propadákem, ale když už se bavíme o Danny Boonovy, tak u jeho debutu Skrblík (r.2006) jsem se bavil daleko více. Nenáročná skica, založená na odlišnosti regionálních stereotypů, dohání nízkou frekvenci humorných situací lehce infantilní lidskostí, ovšem pořád platí, že její dosah ocení především obyvatelé République française. (10.05.2012)

S Kadem Meradem v hlavní roli jsem trochu bojoval, ze začátku si mě příliš nezískal a možná jako pro druhou hlavní postavu musela nějaká ta doba přejít, aby mě jeho Philippe aspoň v některých scénách úspěšně bavil či začal být plně sympatickým. To s Dany Boonem bylo úplně jiné, jen čo še na šcéně še švým šábavně štylovým příšvukem i vtipnou mimikou objevil, šačal jšem še taky naplno šmát. :-)) Po třech viděných autorských filmech Danyho Boona zjišťuji, že mi mnohem více sedí jako herec, než jako režisér. Vitejte u Ch'tisů má u mě vesměs podobné klady i mínusy jako Nic k proclení a vlastně i (pro mě značně slabší) Zásek: na jedné straně sympaticky nákažlivé Boonovo komické herectví, tady navrch i s pěknými hudebními čísly s kostelní zvonkohrou, a spousta zdařile rozehraných vtipných scén a dialogů včetně jazykových vtípků (ač to vlámské šišlání v podání některých vedlejších herců na mě působilo nepřirozeně, až ne vždy na mě fungovalo) – na druhé straně opět mezi tím i nemálo scén, kdy film z nasazené laťky ztrácí a vypadá najednou jako tuctová rodinná / romantická komedie / komediální drama ze současnosti + opět ve vztahu k stylu a obsahu pocitově hodně natažená stopáž. // Potěšila pro mě zcela nečekaná účast hereckého veterána Michela Galabru, který ač jen v pouhé jedné delší scéně, mě tu svou dvouminutovou kreací totálně uzemnil. Z potitulkových scén mě nejvíc pobavila alternativní civilní verze přelomové večeře, s autentickým smíchem protagonistů... možná škoda, že se podobně autenticky vtipné scény s případnou improvizací nedostaly i do regulérního filmu, hned by to oživilo onen místy rutinný styl. [65%] (03.01.2024)