Reklama

Reklama

Inscenace Shakespearova Hamleta v titulní roli s Františkem Němcem (premiéra ve Smetanově divadle v roce 1982) zprvu zdaleka nebudila nadšení. Některým divákům se zdála navenek málo efektní. Režisér M. Macháček se na oproštěné scéně J. Svobody soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami, jejich motivaci, a do rolí obsadil velké herecké osobnosti Národního divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále, J. Hlaváčovou coby královnu, B. Rösnera, P. Kostku, V. Brabce i mladičkou Z. Jandovou a další. Macháček rozkrýval příběh postupně, jako detektivku – od sdělení ducha Hamletova otce o způsobu jeho usmrcení, přes hru divadelní společnosti jako důkaz viny vraha, až po závěrečné vražedné finále... Inscenace se nakonec stala pražským divadelním tahákem a mohla se jistě ještě dlouho hrát, kdyby nebyla roku 1988 stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize v roce 1986 zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků a dnes ji mohou v repríze zhlédnout po třiceti letech i ti současní. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (24)

maseer2 

všetky recenzie používateľa

ano, bylo to zdlouhavé - děj, který by šel dlé mého namačkat do půl hodiny, je tu roztáhnut do více než tří hodin a díky tomu je v inscenaci spousta hluchých míst.. ale to platí především o první polovině, u které jsem se opravdu nudil.. polovina druhá, to je úplně jiné kafe:) - najednou se totiž začíná konečně něco pořádného dít (narozdíl od poloviny první, kde snad 50% prostoru zabírá samomluvou trpící Hamlet..), hra dostává spád a já jsem v závěru zničehonic s údivem zjistil, že se mi to prostě líbilo :) ()

quokam 

všetky recenzie používateľa

Ja se mohu jen a pouze pridat k oslavnym odam na Machackovu verzi Hamleta. Nadherne kulisy (ano, cim mene tim mnohdy lepe) vynikajici, primo vynikajici herecke vykony od tech hlavnich az po tu nejmensi, jevistni genialita s duchem. Perla ceske divadelni tvorby a je jen dobre, ze je zaznamena televiznimi kamerami. Jenom drobna kritika, myslim si, ze Hamlet by mel byt preci jenom o generaci mladsi, byt Frantisek Nemec hral neuveritelne a od sledovani teto inscenace se stal jednim z mych nejoblibenejsich hercu.  Ale za mne oslavnych sto pro. ()

Reklama

gjjm 

všetky recenzie používateľa

František Němec je asi nejlepší Hamlet, jakého jsem kdy viděl, Somrův Claudius se dost podobá Hrušínskému ve Spalovači, ani nemluvím o Rösnerovi a Kostkovi v menších rolích. Vynikající inscenace, rozhodně jedna z nejlepších inscenací Shakespeara u nás. Zajímavá je také naprosto minimalistická (či spíše geniálně absentující) výprava. ()

LeoH 

všetky recenzie používateľa

Začnu od herců: Nejvíc mi sedí Kostka jako Horacio, Rösner jako Laertes a Brabcův krásně nadutý a zároveň popletený Polonius. Somr hraje víceméně svůj standardní strejcovský typ (ale je v něm dobrý, to ne že ne), Jandové Ofélie je až příliš za submisivní naivku (v prvních dvou třetinách za ni hrají hlavně ty rozkošné bradavky) a Němcův Hamlet je přesvědčivý a akční, žádný ufňukaný moula, jak se někdy hrává, leč na můj vkus pořád trošku akademický, bez života, až příliš promyšlený a ne dost procítěný, stejně jako celé režijní pojetí (inu Macháček), strohá výprava a další věci. Svobodova hudba je pak podle mého vysloveně slabá, místy až mechanická, řemeslo bez emocí. Překlad mám radši od Hilského. Kolem a kolem Hamlet důstojný, ale trošku upjatý, zdaleka ne naplno rozehraný; s přihlédnutím ke kvalitám samotné „hry všech her“ bych to viděl na ****. ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. ()

Galéria (11)

Zaujímavosti (2)

  • Premiéra se uskutečnila v Národním divadle 13.4.1982, představení se dočkalo 128 repríz. (kosticka7)

Reklama

Reklama