Kisaragi

Cosi ako tarantinovi Reservoir Dogs, len nejde o gangstrov (zato cierne obleky su) Jedna miestnost, pat muzov, zahada, ktora sa pomaly odkryva. Necakany vyvoj, napatie, skvela divadelna hra, skvela kamera na to, ze je vsetko v jednej miestnsti. Proste, s par ludmi a par peniazmi sa da natocit uzasny film. Staci vediet ako. (30.03.2008)

Jak už určitě víte z japonských her, mangy či právě filmů, tak japonci jsou dle mého mistry v kombinaci vážných prvků s komediálními. Kdy i v nervy drásajícím hororu kde se trhají končetiny, dokáží vykouzlit dojemné či vtipné heartfelt momenty. Tady se sice nejedná o horor ale o takovou komorní činohru z prostředí jednoho menšího bytu, kde se uskutečňuje výroční sraz na počest prvního roku úmrtí J-Idolu. Což ze začátku vede k hromadě komických situací, které hlavně díky typickému japonskému přehrávání, nabývají ještě na větší síle. Později, ale začnou zjišťovat že možná jejich idol nespáchal sebevraždu, ale možná byl zavražděn. Takže bláznivá komedie se brzy změní v mystery plnou zvratů, odhalování nových informací a to samozřejmě po celou dobu okořeněné skvěle načasovaným japonským absurdním humorem. Krom parádních hereckých výkonů se nesmí opomenout i skvělé režie, kdy vás dění v jednom malém bytě baví po celou stopáž a to bez hluchých míst. Co se týče soundtracku, tak ten je neskutečná bomba, poslouchám ještě po filmu Tak jo, tohle byla skvělá jízda a důvod proč mám tak rád japonskou tvorbu a jejich hravost. Díky!!! (18.01.2022)

Film pro mě byl pouze náhodným výběrem, vůbec jsem tedy nevěděla, co čekat. Ukázalo se ale, že to byla dobrá volba. Vypadá to jako setkání nejvěrnějších fanoušků, kteří chtějí uctít památku milované zpěvačky, pozvolna se při tom dostanou k přemýšlení, jak se asi mohla stát její vražda. Avšak nakonec může být vše jinak... Zpočátku to vypadalo na tlachání o obdivované Miki a na vzájemné závisti ohledně co největších sbírek, postupně se to ale rozjíždělo a nedovolilo mi se nadechnout. Jen jsem zírala, usmívala se a byla napjatá, jak to skončí. Doporučuji. (21.12.2009)

Okrem tarantinovskeho Reservoir dogs mi pride este na mysel aj 12 angry men v zmysle vymedzeneho filmoveho priestoru pre predkladany pribeh. A hoci smerom ku koncu vdaka neustalemu rozvijaniu deja prekopavanim a doplnovanim skladacky sa vytvara ciastocna sablonovitost toho, co mozno ocakavat, cele je to stale velmi chytro, napinavo a hlavne divacky putavo poskladane dokopy, korunovane zaverom spajajucim v sebe necakane silne emocie ako i lisiacke pomrknutie na divaka. Na priestor jedneho bytu, s ktoreho sa dostaneme mimo len obcas v stylovo krasne vyvedenych flasbackoch, navyse vyborne nasnimane. 80-90% (01.04.2008)

Struktura děje o vyplouvání dávných křivd a tajemství kolem sešlých postav v jedné místnosti hodně připomíná Duvivierův majstrštyk Marie-Octobre (1959). Za chvíli jsem si řekl, a proč ne, aplikovat v současné době tento typ námětu na setkání jedinců znajících se doposud jen přes internet a konkrétně fanoušků jedné (teď již mrtvé) mediální celebrity, bylo celkem originální. Přes jistou pachuť, kterou u mě film vyvolával od počátku, mě bavilo a napínalo sledovat, kam se setkání s přítomným napětím vyvine a musím říct, že některá odhalení byla o to víc zajímavá, že hodně vypověděla nejen o fanoušcích, ale rovněž o samotné celebritě jménem Miki Kisaragi. Měl bych dvě až tři výtky: tou první je mírná natahovanost v druhé polovině, tou druhou pak výstřední „sklepácké“ herectví většiny protagonistu, od svérázného přehrávání přecházející ve vybraných okamžicích až do těžkého afektu. Ocenil bych daleko civilnější pojetí a také důstojnější podání závěrečné pointy, která sice byla zajímavá, ale nejsem si jist, nakolik (ne)byla myšlena jen jako totální mystifikační úlet. [60%] (17.01.2023)