Náš vodca

Je (nejen v Německu) v dnešní době ještě možná diktatura? Je. Copak si někdo myslel opak? Copak někdo zapomněl na to, jak jsou lidé manipulativní? Copak někdo pochyboval o tom, že lidem chutná moc? Že rádi poslouchají o své výjimenosti, jedinečnosti, síle? Možná ano. A tak je dobře, že vznikl tento snímek Dennise Gansela. Zpočátku plyne vlna pomaleji, ale zajímavě se odráží od názorů studentů, aby ve finále vygradovala ve zhoubný (nicméně očekávaný) příboj. I když snímku chybí toužebná gradace, místy uvěřitelnost a celkově je docela plochý co se týče emocí zúčastněných a naratologie, první část filmu je opravdu utahaná a té závěrečné zase není věnováno dost prostoru, tak i přesto výpovědní hodnota Die Welle by neměla zůstat opomenuta. 3 a půl*. (09.05.2009)

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala. (30.08.2009)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)

Jeden z dalsich zaujimavych nemeckych filmov podla skutocnej udalosti o tom, co sa moze stat, ked sa ucitel gymnazia rozhodne ukazat ziakom obycajnym jednoduchym testom vznik diktatury. Najprv to zacne nevinne nosenim bielych kosiel do skoly, logami alebo nazvu projektu Vlna. Avsak niektori studenti pod tym rozumeju nieco ine, viac menej v jednote je sila a zacnu sa spravat drzo a povysenecky. Jürgen Vogel zahral ucitela vynikajuco, prva polovicu filmu bola trosku nudna, ale postupne sa to zacalo dramatizovat, teda naberat na obratkach a zaver filmu bol dost sokujuci... 30.04.2008 ______ Jürgen Vogel - (Rainer Wenger) +++ Frederick Lau - (Tim Stoltefuss) +++ Max Riemelt - (Marco) +++ Jennifer Ulrich - (Karo) +++ Christiane Paul - (Anke Wenger) +++ Dennis Gansel - (Martin) +++ Hudba: Heiko Maile +++ (Videl v kine 29.04.2008) +++ (30.04.2008)