Adama Meshuga'at
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
Sweet Mud
Réžia:
Dror ShaulScenár:
Dror ShaulKamera:
Sebastian EdschmidHrajú:
Tomer Steinhof, Ronit Yudkevitz, Pini Tavger, Gal Zaid, Henri Garcin, Daniel Kitsis, Shai Avivi, Omer Berger, Sharon Zuckerman, Rivka Neuman, Yosef CarmonObsahy(1)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Setkání s drsnou realitou života v jednom z kibuců mě docela šokovalo. Přece jen byl pobyt v nich dobrovolný, proto jsem si to celé představovala jinak než nějaké společenství komunistického typu, známého z našich končin. Nadšená jsem ale byla z výkonů herců v rolích malého Dvira a jeho nešťastné maminky Miry. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. ()
Příběh odehrávající se v prostředí izraelského kibucu v sedmdesátých letech 20. století. Hlavními postavami jsou neurotická vdova a její třináctiletý syn. --- Myslím, že název Sladké bahno má vystihnout autorův vztah ke kibucu. Tyto zemědělské komuny sehrály v historii novověké židovské kolonizace Palestiny významnou roli a byly vítaným útočištěm mnoha přistěhovalců přicházejících nezřídka za dramatických okolností a s doslova prázdýma rukama. Jenže, jako každý socialistický projekt, představovaly rovněž demoralizující tyranii. „Sladkou“, dobře míněnou. --- Takové prostředí určitě není tím pravým pro ženu trpící alkoholismem a depresemi, toužící po lásce a rodinném štěstí. A pro jejího syna, vyznačujícího se citlivou vnímavostí a literárním nadáním. Jejich konflikt s kolektivistickou necitelností končí tragickou remízou. --- Velmi prostý a velmi silný příběh. Bravo! ()
Kibuc je komuna a je dobrovolna. Je to nejlepsi mozna idea na bazi rovnostarstvi. Dukazem je to, ze stale existuje a dokonce tam clovek nemusi zit, ale muze tam dochazet. Napr. do skoly, ktere jsou mimochodem na vysoke urovni, muze tam dochazet na ruzne aktivity, sport, tanec, plavani. Doba pokrocila. Myslim ze reziser nechtel kritizovat spolecenstvi kibucu, ale jeho smutne vzpominky na zivot s matkou, ktera nebyla schopna a ochotna ze spolecensvti odejit i kdyz moznost a pravo rozhodne mela. ()
Psychologické drama s pomalejším tempem, navíc v nezvyklé mezinárodní koprodukci, vypráví příběh z izraelského kibucu 70. let, kde jde o konflikt mezi jedincem, který touží uniknout z omezujícího prostředí, a kolektivem, který s ním manipuluje a snaží se mu vnutit svou představu štěstí a životního stylu. Film vyznívá jako příliš tvrdá obžaloba kibuců, které ve skutečnosti byly organizované na bázi dobrovolnosti a tvoří nejfunkčnější pokus o rovnostářské společenství vybudované na myšlenkách nacionalismu a sociálního programu. Kibucy pochopitelně nemohly obstát v prostředí bohatnoucí a individualistické společnosti, ale to, že existují dosud, svědčí o tom, že to byl a je zatím nejlépe organizovaný projekt svého druhu, který nemá nic společného s reálným socialismem, jak jsme ho poznali u nás. Podobný příběh o nekonformním jedinci nemusí být jenom z prostředí náboženských sekt nebo ideologicky vyhraněných komunit, může jít o vzpouru dětí proti svým rodičům, kteří jim chtějí diktovat svůj životní styl, a může to mít spoustu dalších verzí. Celkový dojem: 60 % ()
Na hranici všeho, co se dá pochopit. Absurdní sektářská utopie o životě v kibucu, kde jsou si všichni rovni, přitom si nechají odepřít základní právo, jako je právo být rodičem. A co všechno čeká ty, co se vzepřou. Malý Dvir byl hezkým chlapcem, co nade vše miloval svou matku a snažil se být jejím zrcadlem, ramenem, na kterém se může vyplakat a určitě by zvládl i roli partnera a milence. Ale díky své citlivé duši by to určitě sám nezvládl. Svět kolem něj byl zvrácený, proklamovaná hesla se porušovala na potkání a on musel zpracovávat řeči svého okolí a řeči své matky. Někdy ani nebylo zřejmé, kde je pravda. ()
Reklama