Hranice ovládania

Jim Jarmusch patří k legendám americké kinematografie a má ve světovém měřítku takové jméno, že prakticky nemusí přijímat nějaké kompromisy s divákem a distributorem a může naopak stvořit film k obrazu svému. Na Hranici ovládání je to znát, protože je to absolutně nedivácký film, který udělá radost poučenému fanouškovi, který ví, co od svého oblíbence očekávat a v čem je jeho silná stránka. Tím je vytváření atmosféry kombinací hudby a kamery - tím se podobá např. jinému americkému režiséru Lynchovi. Naproti tomu děj a tempo jsou podružné, naopak se dá říct, že Hranice ovládání je tak pomalá, že může nepoučeného diváka a nedejbože fanouška akční tvorby přivést na hranici šílenství. Na druhou stranu dost dobře nerozumím nelítostným odsudkům a odpadům těch, kteří dokázali nadělit jinému Jarmuschovu filmu Ghost Dog 4 nebo 5 hvězdiček, protože ty filmy jsou prakticky o tomtéž a nasnímané podobným stylem. Jarmusch jenom lehce změnil priority a víc zvolnil tempo. Místy vytváří až hypnotickou atmosféru a směřuje neodvratně k rafinované pointě. Třešničkou na dortu je přítomnost řady slavných herců v epizodních rolích, naopak musím zkritizovat kvalitu dialogů, které opravdu místy zavání pseudointelektuálním žvástem, je to holt taková sebestředná tvůrčí manýra, a stejně tak celé to spiknutí má nereálné rysy, je zkrátka zjevně umělé. Celkový dojem: 75 %. (25.02.2012)

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche (21.08.2009)

Moc přemýšlení škodí. LIMITS OF CONTROL je hlavně hodně kvalitní audio/visuální trip spíš než divácká hádanka. Pro mě to bylo hlavně o prožitku z hudby (Earth, Sunn, Boris, Carmen Linares etc.), jihu, kafy a párdních oblecích Issacha De Bankolé, který jakoby z oka vypadnul Eugenu Robbinsonovi z OXBOW. (15.07.2010)

Och, kroch ! Tak toto je strava, pre vybraný druh prasiatok s vysokým zatúpením vitamínov I&Q. Hlavný hero, ktorý sa hýbe chôdzou čerstvo znásilneného rastamana, síce pobaví, ale to je celé, čo pre mňa film doniesol. Každopádne ak sa chcete unudiť k smrti, tak snímka je vhodný prostriedok na samovraždu. (17.05.2011)

Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají." (15.02.2012)