Zabudnuté transporty do Bieloruska

Pan autor by si mĕl nejdříve ovĕřit nĕkteré skutečnosti, než je použije ve svém "dokumentu". Tak například jeden jeho svĕdek si pamatoval KL Plaszow akorát z filmu Schindlerův seznam, jinak by nemohl mluvit takové nesmysly o veliteli tábora, který střílel vĕznĕ přímo ze svého okna, když z jeho oken i balkónu nebylo do tábora vůbec vidĕt (dům stál v údolí, zatímco tábor byl na kopci). Dále by mĕl vĕdĕt, že tĕžko by nĕmci posílali židy z Bĕloruska k likvidaci na konci roku 1943 do Sobiboru a Treblinky, když v té dobĕ byly již oba tábory zrušené (mimochodem sloužily jako tranzitní tábory k cestĕ do východních táborů na území SSSR, nikoliv, aby tam nĕkoho převáželi ještĕ z východu, to maximálnĕ při stavbĕ táborů zajaté sovĕtské vojáky). Naopak lidsky úplnĕ obludné bylo to, jak se ten jeden bývalý vĕzeň fešáckého KL v Terezínĕ ve vzpomínkách radoval z utrpení, které zažívaly hořící Drážďany a v nĕm veškeré civilní obyvatelstvo (včetnĕ dĕtí !), které hořelo zaživa. Další autorův svĕdek se klidnĕ s úsmĕvem přiznal, že na konci války vraždil (jak sám říkal čistil) vyhladovĕlé bezbranné frontové nĕmecké vojáky. Nechutný dokument, který staví vysoko přehnané utrpení jednĕch (tĕch vyvolených?) oproti druhým, jejichž životy jsou asi dle autora (případnĕ jeho chlebodárců) úplnĕ bezcenné. A na nĕco takového ještĕ přispĕl český fond kinematografie ... (29.10.2012)

Vyprávění , které vydá za několik životů. Plynová auta jezdící po Minsku, první pohled z transportního  vlaku na město , kde za tmy v mraze viseli z kandelábrů oběšenci. Občas se v životech protagonistů mihnou přechodné lásky jako pohledná Anička Ledererová, která raději zůstala v ghetu u rodičů, než aby s milým utekla k partyzánům (gheto bylo později vyklizeno a 75% obyvatel nepřežilo). Sociolog Petrusek na přednáškách říkával , že mi jsme jediná generace, která nemá zkušenost s válkou. (27.06.2021)

Bělorusko bylo za války asi nejhorší místo, kde mohl člověk být. Ono to bylo dost mizerně místo k životu už předtím, a o to větší byl šok lidí, které sem přivezli ze střední Evropy. Oproti jiným dílům série se tu autor věnuje víc osudům místních lidí a jejich provázanosti s osudem Židů. Zvlášť "dušehubky", vraždící náklaďáky, jsou děsivá věc. (05.01.2020)

Lukáš Přibyl nám pomohl nahlédnout do již tolikrát viděného - většinou to však bývá pohled do polských vyhlazovacích koncentračních táborů, proto jsem byl zvědav na situaci kolem Běloruska. Z dokumentu jsem se dozvěděl pár mně neznámých věcí, zajímavá je i absence interakce mezi natáčenými a natáčejícími. Nevím, zda bych chtěl vidět všechny "4 díly" transportů, ale tento ponurý "zážitek" z Běloruska rozhodně stál za to. (24.03.2009)

Dokumenty o transportech, o ghettech, koncentračních táborech za 2.světové války. Je jich tolik a pokaždé nabídnou strhující příběhy a lehce nám naznačí v jak pohodové době teď žijeme a nevážíme si toho. Nemůžu hodnotit jinak než absolutoriem. I kdyby to byly jen mluvící hlavy - pořád je to dramatičtější než cokoliv z hraných filmů. Z tohoto dílu si budu pamatovat především fotky z běloruských ulic a povídání o vlcích. (04.11.2013)