Piráti na vlnách

No popravde receno, ono to zas tak skvela jizda neni. Pribeh tady v podstate zadnej neni, pouze banda blaznu pousti rock na lodi. Sice aby se nereklo, tak tu mame zaporaka, v naprosto genialnim podani Branagha, ale pro dej to nijak zvlast podstatny neni. Forku tu je sice dost, prevazne hlasek, ale ze by se clovek smal celou dobu nebo si z nich podelal gate, to urcite ne. Herci jsou naprosto libova sestava sympataka a frajeru, nektery samozrejme zastinujou ty jiny a vypichnout tu jednoho nej fakt nejde, na druhou stranu, takovy ty znamejsi jmena - Nighy, Hofman, Frost, Ifans a dalsi, uz jsem videl predvest vetsi masakr. Pisnicky jsou fajnovy a chytlavy, ale zadny moderni kousky, precejen jsme v sedesatejch letech. Jenze tohle vsechno dohromady diky skvely a svizny Curtisovo rezii naprosto perfektne funguje, ty dve hodiny to skvele pobavi a cloveku zvedne naladu. (17.08.2009)

Richard Curtis je život milující lidumil, který měl tu smůlu/štěstí, že se narodil na britských ostrovech. Po Lásce nebeské přichází s pekelnou mořskou nemocí jménem rock´n roll. Na loď lásky,jež je obydlena svébytnými postavičkami, které lze ve zkratce charakterizovat labely jako lesba, hipík, vtipálek, loser, Casanova se díváme očima Carla, nepolíbeného studentíka, který dostává lekce sexu, naslouchá volání krve a decibelům pořádné muziky a poznává, jak piráti ze Severního moře mění upjaté poddané Jejího Veličenstva v rozjásaný rockující kotel. Konec šedesátých let vidíme v popkulturních prostřizích, v montážích posluchačů, v zachmuřených rysech vlády, která hodlá ve jménu řádu zatnout rozepnutým poklopcům tipec. Curtis dávkuje ten správný poměr nekompromisního chlapského humoru, jadrné mluvy a rockových vypalovaček, což zní jako film pro všechny správné kluky, co toužili být dalším Jimi Hendrixem. Ale kdeže, nebyl by to Curtis, aby do filmu nepropašoval další vztahovou mozaiku nepravděpodobných párů, oslavu přátelství, vášeň pro riffy až za hrob a hlavně: láskyplné happyendy. Hudba je jazyk srdce a Curtisova plovoucí relikvie naplní uši i srdce až po okraj. Jediné slovo: DISARMING. Nicméně od absolutoria brání dvě výhrady: vysoce amorální (což je u romcom běžné, ale ne tak očividně) a na rozdíl od Love Actually se všechny jizvy hojí bleskově a bezbolestně. A příběh je možná příliš epizodický na to, aby se člověk nechal unášet vlnami znovu. P.S. NENÍ! (20.07.2009)

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

Zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil, nevím proč, ale nebavil jsem se tak, jak mi bylo řečeno, že se budu bavit. Jenže od hry na pravdu se to všechno obrátilo a já se bavil přímo královsky. Když si připočtete ten dokonalý konec, při kterém se mi chtělo brečet a smát zároveň (a tohle se mi už hodně dlouho u filmu nestalo) tak vám snad je jasné, že nemůžu jinak než plný počet. Za parádní obsazení, dokonalou hudbu a jednu loď, která opravdu válela. Jo, moci tak být na jejich palubě… 100 %. (03.10.2011)

Je 21:00 a všichni suchaři na světě si nazouvají bačkory a cucají sherry, ale lidi co se rádi odvážou se chystají na jízdu na rockovém tobogánu. Posloucháte RADIO ROCK.…. Kdyby byl Bůh DJ, hrál by v tomhle rádiu. Rebelské vysílání, rebelské názory, rocková muzika a věhlas, že se jím zabývá i vláda. Vlády totiž nesnáší svobodné lidi. Spousta muziky ,,oněch“ let a parta kolem rádia prezentovaná stejně jako třeba Beatles v PERNÉM DNU. Nebo kdokoliv, kdo si zaslouží svůj film. Souhlasím, že si ho tato partička zaslouží, ale podotýkám, že ne ze všeho jsem byl odvázenej. Protože kromě toho, co je spjato s historií se zase nic tak originálního neděje. A věřte, že mám rád Rock 'n' roll! PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ * (16.01.2010)