2012

Den nezávislosti meets Titanic. Neboli přesně to, co zkušenost a trailery velí očekávat. Monstrózní katastrofické inferno s patetickými dialogy, srdceryvnými proslovy a pár výborně mířenými hláškami (Rusové vládnou), u kterého se Emmerichovým antifandům obrátí žaludek vzhůru nohama. Pokud ale máte pro hloupé a vysoce destruktivní americké blockbustery slabost, nemůžete si 2012 neužít. 7/10 (05.11.2009)

Asi bych měl přestat chlastat. Ve střízlivym stavu by mě totiž nikdy nenapadlo se na tohle podívat. Emmerich to zase dokázal a natočil další čistej odpad. Rodinný problémy na pozadí globální katastrofy a do toho stupidní proslovy americkýho prezidenta (Danny Glover by měl dostat zlatou malinu) a všudypřítomná politická korektnost, že bych z toho blil. Největší sranda je, že Emmerich veškerý napětí a dramatičnost založil na tom, že asi tak každý 3 minuty někdo unikne v poslední sekundě jistý smrti, případně se letadlo o milimetry vyhne nárazu a podobně. John Cusack na mě působil dojmem, že ten i kdyby se potřeboval vychcat, tak to bude v sobě schválně držet do poslední sekundy, aby z toho udělal drama, jestli si cvrnkne do textilu nebo ne. Mimochodem v tomto filmu se kromě zkázy světa skutečně řeší i pomočování a to si fakt nedělám prdel. Doufám, že hodně dlouho žádnej film od tohohle kuřbuřta neuvidim. (01.02.2010)

Chtěl jsem napsat komentář k tomuhle filmu ihned po jeho shlédnutí, ale bohužel. Film skončil, já normálně přijdu domu, pak někdo pustil vodu, aby si natočil vanu, jenže mě to neřekl a já s hlavou plných dokonalých apokalyptických scén zazmatkoval, vyběhnul jsem na chodník a začal řvát " Konec, je s náma konec, velká vlna se blíží." a ty kréteni sousedi na mě normálně zavolali policii a jel jsem na vyšetření. Pustili mě asi v půlnoci a pod velkým množstvím sedativ jsem ihned usnul. Doufám, že podobně intenzivní zážitek z filmu jsem absolovoval naposled. (26.11.2009)

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem. (26.01.2010)

Objevila se tu řada hezkých efektů, ale ten stupidní příběh je prostě neodpustitelný. Celý svět se točí kolem Johna Cusacka, který podjede padající mrakodrap, aby na milimetr přesně stokrát unikl všem pohromám ve vzduchu, na vodě i na souši. A to nemluvím o nepřirozených reakcích celé jeho rodiny. Hodně dlooouhá ztráta času. Slabé 2*. (22.12.2012)