Mamut

„Budeme si teď muset najít novou chůvu“. Nemohlo snad zaznít nic výstižnějšího, než tato závěrečná (věcně) vyřčená věta z úst hlavní hrdinky. Propast mezi oběma světy je tak hluboká, že ač se budeme snažit sebevíc, pořád to bude „dostatečně hluboko“, aby se nic zásadního nezměnilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že je důležité to zkoušet stále znovu. Pokud by totiž zhasla i ta poslední špetka naděje (solidarity), můžem to tady rovnou nechat srovnat se zemí a začít („někdy příště, někde jinde, velkým třeskem“). Snímek Mamut si zcela jistě nejvíce užijí (resp. prožijí) ženy-matky, nicméně režisér L. Moodysson zde řeší paralelně (ne)závisle na sobě více témat, takže pokud zrovna nejste „matka 7leté dcery“, neznamená to ještě nutně, že vás snímek nebude mít čím oslovit. Jedinou (opodstatněnou) výtkou může být právě ta „naháněná“ několika témat (resp. úhlů pohledu) a s tím spojená určitá roztříštěnost, kdy by určitá(é) situace (scéna) zasloužila více rozpracovat (popř. ji zcela vystřihnout) a nepůsobila tak v divákových očích poněkud prvoplánově (viz scéna telefonátu filipínské prostituky Cookie svému dítěti), byť každý jasně vidí její účel (režisérův záměr). Troufám si jednoznačně tvrdit, že vyzrálejší režisér typu Ińárrity by si toho byl dobře vědom a těchto chyb(ek) se vyvaroval. Přiznávám však, že porovnávat tyto dva režiséry není zcela fér, každý z nich se přeci jenom vydal (filmařsky) zcela odlišnou cestou (resp. použitým vypravěčským stylem) a to i obsahově. To je však (co se mých výhrad týče) vše. I přes výtku nakonec chválím volně plynoucí režii, civilní herecké výkony (v čele s M. Williams) a zejména potom britské Ladytron v čele s ústřední „ Destroy Everything You Touch“. 78% p.s. to uživ. Blizzard. Když už mermomocí toužíš po tom být šokován a zažívat zvraty, zkus to někdy o víkendu na Letné. Takový Pepík Hnátek by mohl vyprávět...... já naopak (nejen ve světle těchto experience) takovéto snímky vítám. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. seeker23 (17.04.2012)

Velmi povedení snímek, já jsem naprosto spokojený s tím, co jsem viděl. Příběh je rozdělen na 4 části a z toho každý žije svůj život. Zdravotní sestra, chůva a dcera, ajták a příběh dvou filipínských chlapců. Dokázal jsem se vžít do jejich rolí, takže není co řešit, film by si zasloužil mnohem vyšší ohodnocení. (19.04.2012)

...z celého filmu som si odniesol iba to, že chudobnejšia časť sveta sa (nevedomky) snaží dostať tam, odkiaľ sa moderný človek-obyvateľ "bohatého Západu" snaží uniknúť.... čiže do (z) citového chladu.... a pritom, všetko je to motivované šlachetnou láskou k vlastným deťom.... no a samozrejme, to čo asi každému udrie z filmu do očí je citové strádanie každej z postáv, bez ohľadu na sociálny, kultúrny či iný pôvod .... ale inak taká babelovská motanica o globalizovanom svete, ktorá sa nám snaží opakovať už dávno známe, že najväčšou túžbou človeka nie sú peniaze, ale hlavne blízkosť milovaných ľudí (29.07.2011)

Mísilo se mi zde několik filmů s podobným nádechem (od Iñárrita, Lost in Translation). Život všech tří bytostí skýtal samotu, únavu, bolest, lásku k dítěti, vyhoření...bez ohledu na kontinent. Ellen byla bezpochyby dobrou matkou, ale na konci filmu se zachovala zpátečnicky. Leo se zřejmě držel svých zásad být čestným a věrným a i když toto porušil, neztratil u mě na hodnotě. Jeho život dostal jiný směr a rozměr. Určitě dozrál. Životní příběh chůvy uměle a zbytečně vsazen, inspirace pro samostatný film. (25.10.2012)

Pod poněkud matoucím názvem se skrývá citlivě zrežírované a zahrané drama o tom, jak velkou roli v našich životech a vztazích hraje faktor času a vzdálenosti. Mladí manželé zahraní Gaelem Bernalem a Michelle Williams mají všechny důvody cítit se šťastně a bezpečně, jsou materiálně zajištění, mají dobrou práci a perspektivu, spojuje je navíc pouto nejsilnější - dítě. Náročná práce ale způsobuje váznoucí komunikaci a když musí partner odcestovat na služební cestu do dalekého Thajska, dojde k nečekanému milostnému románku. Chvilkové poblouznění sice skončí s novým startem letadla a návratem domů, připomíná ale riziko, kterému je vystaven každý, kdo podstupuje dlouhodobé odloučení. Své by o tom mohli vyprávět příslušníci řady povolání. Film vypráví o tom, že to krásné, co se mezi partnery odehrává, je křehké a nemusí mít dlouhé trvání. Bývá dané omezeným časem a prostorem. V tomhle případě nebyly ztráty tak velké a bolestné, ale nemusí to tak dopadnout vždycky. Celkový dojem: 80 %. (08.12.2013)