Lidský hlas

Skvěle napsaný text, herecký projev paní Adamové pro mě trošku diskutabilní. Bez jisté míry „hysterie“ by se to zahrát nedalo, otázka ale je, jestli se muselo tak moc tlačit na pilu už od prvních slov a jestli byl dobrý nápad cpát do každé druhé věty několik ostrých střihů mezi výrazovými polohami. Nerad v souvislosti s herectvím používám slovo „nevěrohodnost“, protože dobře udělaná stylizace na mě často funguje a přinese mi mnohem hlubší zážitek než snaha o otrocky civilní projev, ale tady na mě bylo toho „velkého herectví“ až příliš, hlavně ze začátku. Možná je na vině zprostředkování televizním záznamem – umím si představit, že naživo za kavárenským stolkem vzdáleným pár metrů od pódia to bylo něco podstatně jiného. Hlavně proto nakonec čtyři hvězdičky, i za fenomén Violy jako takové. (22.03.2012)

Minimalistické divadlo s maximalistickým zážitkem a skvělým výkonem Adamové, jehož nadčasovost nejlépe charakterizuje skutečnost trvalé části repertoáru proslulé poetické vinárny VIOLA. Televizní dokument může sice jen tlumočit a zaznamenávat, v tomto případě však je i tento takto omezený záznam vším. Časově ohraničený zážitek sdílený stovkami a tisíci převážně pražských diváků se stává dostupným pro veškerý česko-slovenský prostor. To, jak skvěle se Adamová dokázala vyrovnat s téměř sebevražednu úlohou, jak gesty, ale zejména pečlivě volenými odstíny hlasu dokázala zaměstnat po 45 minut telefonní sluchátko, je jedinečné a snadno zapamatovatelné. Divadlo jednoho herce, nejkomornější divadelní forma vůbec, získalo v tomto případě mimořádně silný podpůrný argument. A vynikající - tak trochu nezaslouženě nedoceňovaná česká herečka - ojedinělý klenot do své filmografie. (05.04.2010)

Naprosto jedinečná záležitost. Jean Cocteau zahraný paní Adamovou tak, že smeknout je málo. Jediná herečka v jediném prostředí s minimem rekvizit předvede v pětačtyřiceti minutách celý svůj pětiletý vztah k muži, kterého přitom na scéně vůbec nepostrádáte. Na divadle to bylo ještě působivější, ale i tak je to vzácný bonbónek. (26.07.2008)

Strhující one woman show Jaroslavy Adamové. Jedna žena, jedno telefonní sluchátko a jeden zpackanej život v pětačtyřiceti minutách. Neuvěřitelně silné, působivé. (09.02.2017)

Tuhle verzi jsem si pustila čistě pro srovnání, co se stejným textem dělá Sedláčková na Kampě a nadšení se skutečně nedostavilo. Jsem velmi zvědavá, jestli budu mít energii i na Sophii Loren. Asi by mi pomohl návrat do doby, ve které to Cocteau napsal, ale tyhle exhibice z Violy nejsou krásné. Ale pro pocit štěstí si mohu představovat Olgu Scheinpflugovou ve Stavovském. (10.03.2016)