순정만화
Hello, Schoolgirl
Réžia:
Jang-ha RyooObsahy(1)
Kwon Yeon-woo pracuje jako úředník na obecním úřadě a ačkoliv je mu už 30 let, žije sám, je tichý a neschopen najít si vhodnou partnerku. Po přestěhování do nového bytu ale často potkává Han Soo-yeong, maturantku zdejší školy, která žije o patro pod ním. Ta je typickou potrhlou středoškolačkou.
Kang Sook začal po vystudování vysoké školy také pracovat na obecním úřadě a během cest domů si začíná v metru všímat melancholické Kwon Ha-kyeong. Tu potkává, když ona kouří vždy na stejném místě, a pořád má před očima její úsměv. Po čase ale zjistí, že Kwon Ha-kyeong jezdí po stejných trasách, dělá stejné činnosti jako kdysi se svou životní láskou…a ačkoliv se Kang Sook snaží ji dát další impuls k životu, nezdá se, že by byl úspěšný.
Čtyři osoby, dva příběhy a na první pohled nestejnorodé páry, které začnou mít více společného, než se zpočátku zdá.
(jorgus)
Recenzie (65)
Tak ti Korejci mě opět vypekli. Snímek ve mně vzbuzuje stejné dojmy jako Love So Divine (Shinbu sueob) i když Školačka je na tom a chlup lépe, protože postavy jsou o něco sympatičtější. Okouzlení exotickým prostředí a jinou kulturou vydrží asi půl hoďky a potom nastupuje těžká nuda. Sice se jedná u takovou tu příjemnější nudu, ale to mi nezabránilo, aby jsem ve finální čtvrtině i přes veškerá přemáhání natvrdo usnul. Stopáž je drasticky přetažena, kvůli neschopnosti hrdinů přestat oblbeně zírat na svůj objekt touhy a vymáčknout ze sebe nějakou větu. Lehce úsměvná romantika (komedie ani náhodou) pro tu část lidské populace, pro které je označení "beznadějný romantik" spíše diagnózou. 2-3* zaokrouhlené (vzhledem k přepálenému hodnocení) dolů. ()
Plný počet nedávám, protože mi nesedla dvojice Soon/Ha-kyeong. Jednotlivě proti nim nic nemám, ale nedokážu uvěřit, že by jejich vztah mohl dlouhodobě klapat. Na druhou stranu bylo prolínání obou příběhů dobře promyšlené a linie druhé dvojice se mi líbila velmi. Už od Milionářovy první lásky je mi velmi příjemná Lee Yeon-hee a navíc mě nadchl moment, kdy její nohy poprvé vkročí do bytu. Nevím, jestli to tak bude vnímat každý, ale v tom záběru je podle mě čistá esence toho, co my, muži, na ženách milujeme. ()
Dva milostné příběhy v jednom z dalších milých korejských filmů. No, ano ano, byl to příjemný film, to sice jo, ale řadí se k dalším z korejských snímků, které mě nezasáhly tak, jak bych očekávala. Možná je to tím, že si vážně na korejskou tvorbu začínám zvykat, takže už mezi nimi vidím i ty průměrnější nebo prostě horší filmy a nedokážu už každý vidět jako úžasný... Něco na tom určitě bude. Přesto si myslím, že se pořád skrývá dost korejských nebo i jiných asijských skvostů, které jsem zatím neviděla a které na mě pořád čekají. Jen cestou zkrátka sem tam narazím na ty průměrnější. Hello Schoolgirl rozhodně nebyl špatný, ale bohužel ani nijak nenadchnul. Pár pěkných scén, jinak však žádná novinka. U mě tedy skončil na lepších třech hvězdičkách. ~(3,4★)~ ()
Tenhle film budiž nádherným příkladem mistrovství korejské kinematografie, nikdo jiný tohle zkrátka neumí! Když se to tak vezme, vlastně se jedná o jednoduchý snímek o čtyřech hercích. Ti hlavní dva mají na celkovém dojmu největší podíl, zejména Yoo Ji-tae je opravdu kouzelný a pokud jde o Yee Yeon-hee, ta byla jako středoškolačka opravdu rozkošná a ve svém pokročilejším věku bych jí asi těžko dokázal odolat :-) Ač snímek nic nového nepřináší, nabízí hromadu střípků jež ho pozdvihují téměř k dokonalosti, oba dva příběhy (ten hlavní především) působí nejen díky hercům moc zábavně, něžně, mile a příjemně, scénka s umělým sněhem skýtá neskutečný půvab, hudba dotváří atmosféru a závěr je již jen třešničkou na dortu. Vlastně jsem to celé od začátku do konce odkoukal s blaženým úsměvem na tváři - hledá-li někdo pohlazení na duši, tento kousek je vysloveně ideální. Viděno 2x. P.S. Vzhledem k poklidnému tempu a jednoduchosti mluvy je film docela dobrým kouskem na poslech Korejštiny pro někoho kdo se ji učí. ()
Napadá mě spousta adjektiv vystihujících tento snímek a chtělo by se říct, že by všechny byly synonymem pro slovo nuda... Ale to je to poslední co tento film je... Neskutečně citlivě podaný příběh o „zakázané“ lásce a to ve dvou případech, které jsou nenásilně propojené a dotváří perfektní atmosféru a ladění celého snímku, který považuji za jeden z nejlepších romantických, co jsem měl možnost vidět… Krásně zde vyniknou rozdíly mezi asijskou romantikou a tou naší, dovolím si tvrdit americko-západoevropskou… Ta asijská vyhrává na plné čáře… Z našeho pohledu na svět zdánlivě malicherné a nicotné překážky, bránící naplnění té lásky, jsou v jihokorejských filmech alfou a omegou a tvarují příběh do té nejkoukatelnější podoby… ()
Reklama