Biela stuha

Bílá stuha není ani tak temný thriller nebo dokonce kriminální drama, jako spíš výlet do počátku 20. století a precizně předvedená ukázka dobového myšlení a hierarchizace společnosti. Pozdně patriarchální systém, kde slovo živitele rodiny bylo zákonem a kdy výchova se odehrávala nejen v přísně náboženském, ale především autoritativně konzervativním duchu. Řád, pořádek a autorita, kde se pod rouškou spořádanosti odehrával nejeden temný příběh a spousta věcí se úspěšně zametala pod koberec. Masturbace byla zločinem, ale pohlavní zneužívání se neřešilo. Haneke je výborný režisér a na tomhle filmu je to znát. Zneklidňující atmosféra vesnice daleko od civilizačních center, kam ještě nedolehly vymoženosti moderní techniky a moderní liberální filozofické směry. U některých Hanekeho filmů mi vadí jeho manipulace s divákovými city a nedořečené konce, ale tady u mě zabodoval. Ten znejisťující konec se spoustou temných podezření, náznaků a děsivých vizí tak nějak zapadá do doby počátku 1. světové války a konce té staré poklidné patriarchální společnosti. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2012)

Od rezisera thrillerov FUNNY GAMES (1997) a FUNNY GAMES USA (2007) som cakal nieco lepsie, ale aj napriek tomu som sa vobec necudoval niektorim zbytocne zdlhavym zaberom, ktore ma skor uspavali. S Terrencom Malickom si moze Haneke podat ruky :-) Celkom zaujimavy namet o zivotnych pribehoch viacerich ludi v dedine, pricom film skoncil s viacerymi otazkami a vo mne zostal skor pocit sklamania. Sklamanie skor zo zaveru, ako z celkoveho filmu, preto tie 3 hviezdicky, aj ked s odretymi usami. __________ BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Christian Friedel - (Učiteľ) +++ Leonie Benesch - (Eva) +++ Ulrich Tukur - (Barón) +++ Ursina Lardi - (Barónka) +++ Fion Mutert - (Sigi) +++ Burghart Klaußner - (Pastor) +++ (27.12.2011)

Odosobnělý a chirurgicky přesný rozbor zla v německé společnosti před První světovou válkou. Hanekeho analytický sadismus, který divákovi odpírá přímý pohled na utrpení, vytváří velmi nepříjemné pocity na těle i duši. Úmyslně těžkopádný a statický film svou stylizací připomene zašlé černobílé fotografie, ale pod jejich chladným povrchem rozhývává odpudivou mašinérii ponížení, třídních řevnivostí, perverzit a ústrků. Bohužel, Bílá stuha mě sice oslovila intelektuálně (film je brilantně vymyšlen a naprosto racionálně zkomponován tak, aby uceleně vypovídal), ale dost minula emocionálně (navzdory požitku z režisérova brilantního přístupu jsem zůstal po celou dobu jen chladným pozorovatelem). Lze tak předpokládat, že film zaujme především příznivce Hanekeho depersonalizovaného a zkoumavého pohledu na temné stránky lidské duše. Pro ty ostatní může být buď lákavou intelektuální hráčkou, nebo smrtící nudou. (13.01.2010)

Vlastně jsem úplně nepochopil co se pokoušel Michael Haneke tímto filmem sdělit a ač jsem byl učarován formou nebyl jsem úplně přesvědčen o mimořádnosti tohoto snímku. Ovšem postupně se mi film v hlavě rozležel a na povrch začaly vystupovat jeho skryté, zakódované kvality. Až jsem přišel na to, že Die Weisse Bande toho prostřednictvím symbolů sděluje mnoho. Podle mého názoru v něm lze číst, možná i mimoděk, stav psychiky lidstva 20. století. Výpady proti baronovi a jeho rodině jakoby naznačovaly bolševickou závist vůči bohatým, útok na postiženého Karla jakoby symbolizoval blížící se nacistická zvěrstva. Skrytá morální prohnilost většiny rodin je pak příčinou tohoto zla. To je však jen můj osobní výklad a rozhodně není ani jediný ani definitivně správný. Vzhledem k tomu, že je film tak mnohoznačný ho lze vykládat různě a to je skvělá vlastnost. (13.12.2010)

Shnilé stromy plodí shnilá jablka... a už před První světovou válkou byly stromy v německých vesnicích opravdu velmi shnilé. Tak to alespoň vidí Haneke a ukazuje starý venkov jako zaostalou a myšlenkově zdegenerovanou směsici lidí v nichž se snoubí snad všechny lidské nectnosti a úchylky v míře více než vrchovaté. Bílá stuha je film nadmíru pomalý a zdánlivě bezobsažný... ale obraz který splétá je nesmírně komplexní a důrazem na v náznacích ukazovanou psychologii postav až nepříjemně uvěřitelný. A ze všeho nejvíc připomíná Kafkův "Zámek", byť na rozdíl od něj není tak přímočaře absurdní. 8/10 (29.06.2010)