Mŕtvi učia živých

"V jakém světě to žijete," ptají se navzájem mladý chirurg a vedoucí autoservisu. Konfrontace Vladimíra Kratiny a Michala Dočolomanského je konfrontací dvou zcela odlišných světů, a to ani ne tak světů profesních (zde se autoři snímku naopak snaží ze začátku poukázat na určité paralely těchto dvou zdánlivě odlišných profesí) jako především hodnotových. V mezní situaci, jakou je vážný nemoc jednoho z nich, se přitom ukáže, jak málo jsou tyto světy navzájem kompatibilní. Vedoucí autoservisu je přesvědčen, že "když máš a dáš, dostaneš všechno na světě" a tak se nedokáže vyrovnat s tím, že chirurg odmítá přijmout úplatek za provedení jeho operace. "Proč mi berete jistotu, že každá poctivá práce něco stojí," ptá se nechápavě. Šokující vyústění filmu pak jen dokládá, jak hluboká je propas mezi těmito světy. Nezbývá tak než souhlasit s komentářem doktora z patologie: "Udělal jsi, co jsi musel...on ostatně též". Pokud bych měl jinak hodnotit herecké výkony, přesvědčivější mi přišel Michal Dočolomanský a to zejména v úplném závěru. Kratinovo herectví mi naproti tomu přišlo až přehnaně úsporné. Co rozhodně stojí za ocenění je pestrobarevná hudba Svetozara Štura a zejména pak kytarové sólo v úvodu i samotné závěru snímku. (29.12.2017)

Možno to nie je typický psychologický film, skôr obyčajná dráma, ktorá ale fungovala vtedy a funguje aj dnes. Príbeh je totiž nadčasový. Opäť zdarný počin Martina Hollého. Zaujímavé, ako dobre je spracované nemocničné prostredie a aj mikrodrámy a napätia v ňom fungujú lepšie než v hocakých zahraničných filmoch/seriáloch z nemocničného prostredia. Zápletka fajn, teda až na ten dramatický záver pritiahnutý za vlasy...obe hlavné postavy boli vykreslené dostatočne inteligentne, aby ktorákoľvek z nich niečo podobného spáchala. Kratina bol v slovenských filmoch často obsadzovaný, tu je bohužiaľ nadabovaný nevhodným hlasom p. Dančiaka. Sorry, ale Dančiak nemal okrem Alfa a rozprávok dabovať už asi nič iné. (09.09.2019)

Není to šedesátkový Hollý, ale stále nadprůměrný. Režiséra zřejmě uchvátilo Kratinovo hrubiánství a nabízí mu velmi výraznou roli. Ač Vladimír nechal svůj hlas na Barrandově, role mu sedla výborně. Dočolomanský a spol. jsou záruka kvality. I když Vladova role mohla mít delší jednání a závěr se mi zdál lehce ukvapený, jedná se o velmi zajímavý střet a vlastně i charakterní souboj dvou cílevědomých a úspěšných mužů a jejich vizí budoucnosti. Film o hledání jistoty. V obálce či náručí ženy. Jeden z nejzásadnějších slovenských režisérů i kameramanů zde společně opět zanechávají další filmový počin, který by neměl uniknout žádnému československému znalci. (03.07.2014)

Nadčasový snímek o životních hodnotách. 1) Citace z filmu Jáchyme hoď ho do stroje považuji za nevhodné. Film totiž ani není o úplatcích, přestože se o nich mluví po celou dobu. Jeho základní morální východisko je nadčasové - platí dnes jako tehdy. Jde o žebříček životních hodnot._____ 2) Autoři staví do proti sobě chirurga, pro něhož je práce životním posláním a který motivační stránku peněz podceňuje a schopného vedoucího autoservisu, který naopak pracuje, protože se chce mít co nejlépe. Oba jsou poctiví, každý svým způsobem. Chirurg dělá, co má, protože je to jeho povinnost. Vedoucí autobazaru nikoho neošidí a pečlivě dbá, aby za svou nadhodnotu, vyjádřenou úplatkem, zákazník dostal, co dostat má._____ Vlastně nevidím morální rozdíl mezi úplatkem v socialismu a možností nákupu lepší péče, služby či zboží za vyšší cenu dnes._____ 3) První půlka snímku je dynamická, druhá pak utahaná._____ 4) Zaujalo mě, že jsem jedinkrát neslyšel slovo soudruh._____ 5) Nepřekvapivý, i když nepříliš věrohodný konec pak završuje střet dvou rozdílných přístupů k životu. (10.06.2020)

V osmdesátých letech už se prostě vědělo, že bez té trochy kapitalismu ta ekonomika fungovat nemůže. Postrkovaly to úplatky, melouchy, veksláci a další filutové, pak jsme sice měli všici stejně, ale někteří přece jen víc. Michal Dočolomanský je šéfem autoservisu a peníze jsou pro něj jediným motorem jeho života. Za dobrou práci je třeba dobře zaplatit, ale pokud nejsem schopen dobře práci odvést, peníze nepřijmu. Když jde na banální operaci do nemocnice, vezme si sebou obálku s penězi, aby podpořil úsilí chirurga, a ten pak odvedl "naprůměrný výkon". Neuvědomuje si, že chirurgie není autoservis, že v medicíně se občas operuje i bez obálek, a to ho celkově dost rozhodí. Octne se v prostředí, které nezná, ztrácí půdu pod nohama. Zároveň jeho duševní pochody nepochopí ani ošetřující lékař, který tak udělá zbytečnou, i když ušlechtilou chybu. Film vlastně chce asi naznačit tu pekelnou "rozesranost" našeho režimu v osmdesátých letech, a to se mu v podstatě daří. Dva tři lidské osudy, dobře napsané. 70% (22.06.2015)