V odborné péči

První série mě naprosto uchvátila, a troufám si říct, že nejen proto, že studuju taky psychologii. Zajímaly mě osudy všech 'hrdinů', byla jsem napjatá jako kšandy a zvědavá jak to všechno dopadne, co se vyřeší a jak. Naprosto perfektní herecké výkony, nejvíc ze všech se mi líbila Mia (jako Sophie) a Dianne (jako Gina). Druhá série se změnou prostředí mě nejdřív trochu vyděsila, ale zvykla jsem si, oblíbila si většinu nových postav, i když na některé jsem se těšila víc a na jiné míň. Naprostou špičkou pro mě byla Alison Pill (v roli April). Poslední série mě bohužel ani zdaleka nepohltila jako první dvě, popravdě řečeno jsem se skoro nutila do každého dalšího dílu. Postavy mi přišly čím dál tím víc vyhroceně vykonstruované, méně reálné, sezení se točila v kruzích a chování Paula mě štvalo víc a víc (přiznávám ale, že nikdy nebyl moje oblíbená postava=D). Nudila jsem se. Závěrečné episody celkový dojem vylepšily, ale jen malinko. In Treatment jako celek - výborný nápad, forma, herecké výkony, hudba (!!!). Kvalita ale pomalounku klesá a myslím, že je dobře, že dalšé série už se neplánuje, nechtěla bych si tento výsledně stále pozitivní dojem pokazit. (09.01.2012)

106 dnů ze života terapeuta Paula Westona, které z vás mimo jiné mimoděk udělají o něco lepšího posluchače. Mezi klienty ty ostatní jasně převyšuje především naprosto dokonale zahraná a skvěle napsaná postava neurotické právničky a svobodné bezdětné workaholičky Mii (pondělí, 2. řada), která si navíc vysloužila i nejlépe vypointovanou katarzi. (29.08.2011)

První řada velmi zaujala, jeden z mála seriálů co jde do hloubky, i když přístup je pořád takový povrchnější (američtější). Druhá řada má velmi vlažný rozběh a kvalitních dílů je do náprstku, pro mě bylo rušivé to, že se seriál začal moc zabývat rolí psychologa a pacienti byli až na dalších místech. I kamera a dialogy jsou o hodně slabší než první řada, ale pořád to má něco do sebe. V seriálech solitér určený pro empatické lidi. (90%; 80%) (23.01.2009)

Při první sérii jsem byl nadšen jako u obrazovky málokdy. Na jednu stranu se usadil "hypnoticky" charismatický Gabriel Byrne a na druhou zajímaví a přitom stále naprosto realističtí pacienti. Sledovat, jak se postupně odkrývá jejich charakter, jak se vykreslují hluboko zaryté příčiny problémů, které se původně jevily povrchní a jak vůbec funguje dynamika psychoterapeut-pacient - to všechno bylo takřka dokonalé. Vrcholem pro mě pak byla samotná Paulova terapie, která ukazovala, že i on je jen člověk, co si potřebuje spoustu věcí urovnat. První série předvádí jednu z nejlepších demonstrací psychologie na obrazovce a myslím, že do jisté míry představuje i terapii pro diváka. I já sám jsem se přiučil něco o čtení mezi řádky... Druhá a třetí série se mi zdá trošku poskvrněna tlakem produkce na "zajímavější", tedy v tomto případě "extrémnější" pacienty a jaksi masám více srozumitelné psychologizování. Přesto stále zaokrouhluji nahoru. 9/10 (18.09.2012)

Po Řekni, že mě miluješ další seriál, jenž prosazuje naprostou otevřenost a věrohodnost v chování postav, které jsou nudně normální jenom dokud je lépe nepoznáte. Chce to dlouze a trpělivě naslouchat, trochu přemýšlet a třeba si zkusit sebe samého představit v pozici Paula nebo jednoho z jeho pacientů. Výběr je dostatečně široký. Odrazuje akorát časová náročnost (jedna, dvě ani tři epizody vám prakticky nic nedají) a ostrost dialogů otupující český dabing. 85% Zajímavý komentář: Gazy (10.03.2009)