Trsteniarik a hviezdy

"Tak teď opravdu jako nevím." Když jsem poprvé zabloudil za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a vlastně ještě kousek dál, tak jsem tam narazil na hygienické normy nesplňující rybník a jistého zeleného skřehotala, se kterým jsme se skamarádili snad jen proto, že jsme oba se vším nespokojení, umíme se spravedlivě rozčílit a jsme si vizuálně dost podobní. (06.12.2017)

Tuhle jsme přišli na to, jak že to bylo s tím Rákosníčkem... Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet (vlastně za oblaky dýmu), byl rybníček Brčálník (od slova brko) a v něm žil Rákosníček s pěkně vyhuleným hlasem. Každou chvíli tancoval s hvězdičkama a sedlal souhvězdí - a dokonce když spal, tak byl pěkně high. No a pak nemají české děti už v útlém věku pěstovat pod postelí marjánku! (02.05.2013)

rozhodl sem se, ze dnes udelam poradek v pohadkach a ohodnotim je podle toho, jak je maj v lasce moje deti, tj. ti, pro ktery jsou urceny. Meni se doba, zivotni styl i deti... pohadky, na kterych sem ja vyrustal uz nemaji takvou odezvu, takze po nekolika neuspesnych pokusech s Kremilkem a Vochomurkou, Rakosnickem sem to zabalil a hlasuju za ne za odpad! vyjimkou je Krtecek a Maxipes Fik, ty byly prijaty s nadsenim. (18.11.2014)

Rákosníčkovy dramatické příhody začínají vždy dobrými úmysly někomu pomoci vyřešit jeho problém. Při jeho Pat&Mat způsobu realizace se to pak, celkem očekávatelně, zvrhne. S naprosto neočekávanými výsledky, které způsobí škodu nejen původnímu adresátovi pomoci, ale i všem nezúčastněným v širokém okolí. V této sérii dílů nadělá Rákosníček svými hokusy-pokusy pořádnou paseku nejen v okolí Brčálníku, ale i na nekonečných pláních nebeské klenby. A já, poučen tímto neposedným skřítkem, dnes už vždy, když pocítím nezvladatelné nutkání páchat někomu dobro, si sednu tiše do koutku a trpělivě počkám, až mě to přejde... (05.02.2013)

Rákosničí trojřadový seriál patří k těm nejlepším, které byly během normalizace natočeny. I on nese - v ideálním zdůraznění - všechny zásadnější rysy naší národní povahy: Vyniká obmyslnou a rozšafnou dobromyslností sympatické hlavní postavy, její nemalou nápaditostí, schopností rozhořčit se z hloubi duše, je-li konfrontován s opravdu nepřijatelným. Jiřina Bohdalová se stala vedle dalších - Högra, Brodského, Dvořáka, Nárožného - oprávněnou stálicí tohoto svérázného dabingu kreslených nebo loutkových figurek. Večerníčky tohoto druhu a kvality spolehlivě spojovaly děti všech generací a neměly starosti se sledovaností. Polistopad alespoň zčásti alespoň poněkud na tuto nosnou tradici české školy animovaného filmu navázal. V tomto ohledu je úloha České televize nedocenitelná. (07.02.2008)