Dvojitá hra

Neortodoxní romantická komedie s poťouchlým nábojem, hravostí Dannyho parťáků a sofistikovanými vyprávěcími mechanismy Tonyho Gilroye, kterému tenhle poněkud svévolný styl vodění za nos baštím i s navijákem. Clive Owen se svým charismatickým, ale poněkud nevýrazným herectvím jen sekunduje Julii, která ani po mateřské ne-dovolené neztratila nic ze svého powerful star presence. (16.05.2009)

Překombinované, dlouho jsem se dostával do děje, prostředí originální a pointa, kde každý ojebá každého se mi zamlouvala, bohužel přichází až po totálním znavení diváka, Giamatti sice ukázal komediální talent, ale režisér se až do konce nerozhodl zda točí komedii, či thriller, od Cliva a Julie jsem čekal více. (27.12.2009)

Tony Gilroy je podľa mňa oveľa lepší scenárista, ako režisér. Jeho štýl rozprávania príbehu a všakovaké obrazové vychytávky, napr. úvodný súboj Giamattiho s Wilkinsonom, sú určené pre niekoho iného. Nemyslím to ako kritiku, len že sme sa spolu minuli. V podstate to isté ako debut, len komerčnejšie a divácky prístupnejšie. Uvidíme, čo urobí s Bourneovým odkazom. (01.06.2012)

Milujem filmy, kde je vsetko tak nadherne popreplietane, komplikovane, a pri ktorych sa na konci usmejete pod fuzy, ze juj, ale su ti filmari presibane betarske lisky :D Vyborna Julia, vyborny Clive, skvela hudba a co viac dodat? Len to, ze tento film ma vsetky atributy, preco sa vam bude urcite pacit :) (31.03.2009)

Neuvěřitelně osvěžující. Komplexnost a za nehty zalézající temnota Michaela Claytona je pryč a zachmuřeného Clooneyho (možná zbytečně) střídá hravý Clive Owen a neuvěřitelně sexy Julia Roberts. V příběhu o vzájemné průmyslové špionáži dvou kosmetických gigantů jí to asi muselo slušet, ale přesto jí chci vyseknout dvojí poklonu. Za vzhled a hlavně charisma, které do postavy napumpovala. Owen vedle ní se svým jednorázovým lookem, které tvoří spíše sako než herec, vypadá nepatřičně. Ale když spolu bojují slovy, je radost poslouchat a nebýt mírně přepáleného utahování otevřených konců v závěru (trochu columbovské) a mírného opojení vlastním talentem, ze kterého vyplývá úvodní šponování divákovy trpělivosti na maximum, musel bych znovu prohlásit, že Gilroy scenárista je génius. Dvojí hra je v jeho podání maximálně odlehčená a kdo nahlédne za svrchní vrstvu pletichaření a dějových kliček, zahlédne dospěláky na pískovišti, jejichž předstíranou vážnost vždy nahlodají emoce nebo okolnosti. Už úvodní záběr, ve kterém se pere Tom Wilkinson a Paul Giamatti, udá hlavní tón snímku, a komu to není jasné, ten by měl poslouchat, jak James Newton Howard hrabe do strun a kláves. Kdo to bral byť jen minutu vážně, ten prohrál sám se sebou. (23.05.2009)