Silent Pain
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (414)
Neprávem opomenutý film, který ukazuje, že být příslušníkem Pomocného technického praporu nebyla rozhodně taková legrace, jak předkládá například film "Černí baroni". Excelentní výkon podal Rudolf Hrušínský v roli dědečka, který se rozhodně nehodlal podvolit vůli komunistických parchantů. Jandák opět hraje tupého a věčně ožralého lampasáka (hraje to opravdu přesvědčivě, váhám, zda hraje nebo ne). Je to opravdu film, který by mě v televizi běžet častěji, aby lidé nezapomněli na zvěrstva komunistického režimu a každému, kdo tuhle zbabělou sebranku ve volbách volí nebo obhajuje její zvrhlé ideje, bych dopřál alespoň rok této medicíny. Jenže tenhle komunistický sajrajt na to nemá dost odvahy a zároveň nemá dost odvahy na to, aby přiznal, jaká zvěrstva tady v minulosti prováděl. ()
"Odejdi, Janku. Není dobré ostávat mezi lidma, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Škoda, že sa film viac nevenoval tejto dejovej línii, na úkor divácky vďačnejšej, ale zbytočne hypertrofovanej pétépáckej. Ďalšia úžasná kreácia Rudolfa Hrušínského. Z filmu vanula krásne smutná atmosféra beznádeje, kvôli ktorej po rokoch pridávam štvrtú hviezdičku. Som presvedčený, že sa na tento film pozabudlo neprávom. Po ďalších štrnástich rokoch pridávam poslednú hviezdičku. Uvedomujem si, koľko je vo filme nedokonalostí, ale súčasne obdivujem tú odlišnosť od barónov, práporov a iných filmov, ktoré sú nezaslúžene adorované. Tento film zreje ako tá nevykopaná slivovica. ()
bolest si nevybírá mladé-staré, hubené-tlusté, bohaté-chudé nebo muže-ženy, prostě přijde, nezvaná, nechtěná, a jediné, co zbývá, je bojovat... to je totiž to jediné, co můžeme (a musíme) dělat, abychom nepodlehli. ne každý může vyhrát, ale každý se jí může postavit. a to zcela dokonale mapuje tenhle nenápadný snímek... mozaikovité střípky ve více dějových rovinách mi sice dělaly občas problémy s diagnózou posloupnosti, ale s trochou soustředěnosti se to dá... ztotožnitelné charaktery, příjemná směs hořkého humoru a sladkého dojetí, vnitřní emoční vzdor vůči bezpráví... prostě dobrý film. 80% ()
Jeden z těch filmů, které v době svého vzniku lehce proletěli diváckou veřejností a ani nyní není nijak znám. Já sám jsem se o existenci nějaké "Tiché bolesti" dozvěděl až poměrně nedávno. A to všechno je škoda, poněvadž by se dalo říci, že se jedná o malý klenot. Nějaké nedostatky se také najdou - film mi připadal příliš rychlý a příliš krátký. 85 minut je zoufale málo. Ale díky bohu za to. Film vypráví s citem osud chlapce, který slouží svoji vojenskou povinnost u PTP a přitom se retrospektivně vrací do dětství a vzpomínek zejména na svého dědečka. Zároveň je sympatické, že nic přehnaně nesoudí a prvoplánově neodsuzuje. Kromě příběhu je hybnou silou filmu i herecké obsazení. Rudolf Hrušínský opět famózní. Vítězslav Jandák byl rovněž vynikající, pro role fanatických lampasáků se snad narodil. Překvapili i ti od kterých jsem nic nečekal - ne moc známý Ivan Jiřík, Pavel Smrtibrácha Zedníček a i Martin Dejdar svou roli svobodníka, který odmítá postavit most, zahrál přesvědčivě. Hodně scén z filmu se vryje do paměti (nejvíce asi tank v bažině). "Tichá bolest" vznikla v uspěchané čerstvě porevoluční době, tudíž drobné prohřešky (žádný ale není do nebe volající) odpouštím. Určitě jeden z našich nejlepších porevolučních filmů, který si zaslouží mnohem větší ohlas, než jaký je mu zatím předkládán. 93%. ()
Bolesť vždy čaká niekde vedľa a príde. Ale nikdy neostane. Tak pravil skúsený dedo, ktorý bolesti zvládol dosť. Všetko ticho, bez pátosu a dramatických scén. Pripomenul mi, že dnes je všetko hlučnejšie, okázalejšie a dramatickejšie. Zabudli sme na časy núdze, trápení a bolesti. Aj preto treba pripomienku. Obzvlášť v takejto podarenej podobe. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
- Postava Vítězslava Jandáka ve filmu říká: „Byl jsem kapitánem tankového praporu.“ Zajímavé je, že o rok později si Jandák velitele tankového praporu s hodností kapitána skutečně zahrál ve filmu Tankový prapor (1991). (Pelidor)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama