Silent Pain
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (414)
Tichá Bolest je ve filmografii Rudolfa Hrušínského poměrně přehlížený snímek, který přitom stojí právě na něm a jeho výkonu. Ne že by z celkového pohledu nešlo o silný a vyzrálý film, ale "Jankův děda" ho posouvá o úroveň výš. Je to zkrátka tak, že nejsilnější zpracování příběhů "pétépáků" se na stříbrné plátno dostalo dva roky předtím, než vznikla sice legendární, ale hlavně figurkařící divácky vděčná záležitost jménem Černí Baroni. 90% ()
Neprávem opomenutý film, který ukazuje, že být příslušníkem Pomocného technického praporu nebyla rozhodně taková legrace, jak předkládá například film "Černí baroni". Excelentní výkon podal Rudolf Hrušínský v roli dědečka, který se rozhodně nehodlal podvolit vůli komunistických parchantů. Jandák opět hraje tupého a věčně ožralého lampasáka (hraje to opravdu přesvědčivě, váhám, zda hraje nebo ne). Je to opravdu film, který by mě v televizi běžet častěji, aby lidé nezapomněli na zvěrstva komunistického režimu a každému, kdo tuhle zbabělou sebranku ve volbách volí nebo obhajuje její zvrhlé ideje, bych dopřál alespoň rok této medicíny. Jenže tenhle komunistický sajrajt na to nemá dost odvahy a zároveň nemá dost odvahy na to, aby přiznal, jaká zvěrstva tady v minulosti prováděl. ()
Tichá bolesť je príkladom, kam by sa mohla uberať československá kinematografia v otázke vyrovnávania sa so svojou minulosťou v porevuločnej dobe. Lenže nestalo sa tak a my sme si zvykli na pelíškovský štýl, ktorý má síce dosť do seba, ale o nejakom úprimnom náhľade na problém asi nemôže byť reč. Tichú bolesť nikto nepozná, a tak asi ani nemohla žiadnu vlnu naštartovať. Má svoje chyby, počiatkom 90. rokov musel byť každý súdruh nadporučík kolosálny k...t a robiť veci, ktoré by ani podpriemerne inteligentný človek neurobil. Tichá bolesť má prekvapivo zaujímavú naratívnu štruktúru, ktorá nás nevedie za ručičku, treba byť stále v strehu, aby sa divák nestratil. Dôležitým faktorom je herec v hlavnej úlohe, sympatický Ivan Jiřík a ešte dôležitejší jeho sparing partner Rudolf Hrušínský. Vytvorili tak jednu z nezabudnuteľných dvojíc našeho filmu, ak teda ignorujeme fakt, že samotný film je bohužiaľ neprávom zabudnutý. Z polhviezdy sa štvrtá hviezda stala vďaka národnej hrdosti, Martin Hollý si ju za svoj celoživotný prínos zaslúži. ()
Film který neprávem jen bez povšimnutí proplul kiny i televizí. Film střídá časové roviny - vedle tragikomických příhod z vojny se hlavní hrdina vrací ve vzpomínkách do dětství, kdy je jako dítě "nesprávného" otce terčem mnoha ústrků. Jediným o koho se mohl opřít byl jeho děda ve skvělém podání Rudolfa Hrušínského. ()
"Píšu, co si myslím. A myslím si to, co chcu." Moudra Dědy Inšpektóra by se dala tesat slivovicí do kamene. Taky sestava švejkujících Pétépáků mě vyloženě bavila. A přestože nechci nijak přeslechnout dramatickou strunu tohoto příběhu, tak mi stejně nejvíc zůstane v mysli Smrtibrácha Berousek, tank hravě zdolávající bažinu a zejména eskorta do ÚNZMV Brno. Vy nevíte, co je to ÚNZMV Brno? Tak to jste asi nedávali pozor na politickém školení družstva. A stejně je to tajný. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama