Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (413)
V jeden moment melancholická balada a v ten další tragikomedie, u které se člověk neubrání smíchu. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak obě tyto roviny spolu dokonale souznějí a ukazují v plné nahotě svinstvo bývalého režimu. I když se komunisté v současnosti derou k moci, tak si nemyslím, že by se jí v budoucnosti mohli chopit. I přesto by se ale podobné filmy měly reprízovat častěji. 100% ()
,,Tož tak na světě!" Film ze života provázeného věčným hledáním a čekáním. O to větším v složité době politické zlovůle. Začíná se sice blýskat na lepší časy, ale pořád není ten správný čas na nalezení a vykopání zakopané flašky slivovice. ,,Ten, kdo jí vykope, najde třeba jenom jediný hlt. Ten bude jako zázrak, bude vonět velice, silně a milost to bude pro toho, kdo ten hlt polkne... ale možná jí nenajde nikdo a bude tam pořád, i kdyby z ní měla zůstat jenom kapka na pavučině. A v té kapce bude všecko, celá moudrost." A já také věřím, že ano... Scenárista Jiří Křižan v jemně melancholickém rukopisu krásně uctil památku těch, kteří se mnohdy nespravidlivě stali obětí procesů, z nichž se mnozí těch lepších časů nedočkaly, stejně tak jejich rodinných příslušníků. V režii Martina Hollého a v hlavní roli s výborným neoukoukaným Ivanem Jiříkem vznikl tak jeden z nejlepších porevolučních filmů domácí tvorby. Vedle průměrných fraškovitých Černých baronů a ještě horšího, vulgarismy přesyceného Tankového práporu představuje TICHÁ BOLEST opravdový filmový skvost s tématem Čs.lidové armády (PTP) v 50.letech. Po umělecké stránce nelze opomenout fascinující výkon Rudolfa Hrušínského stvárňujícího dědečka, jenž přišel v politickém procesu o syna a mnohokrát i o chuť k životu, ale láska ke svému vnukovi i k slivovici ho tu drží dál. A člověk se musí umět pousmát a nacházet štěstí i v trpkých chvílech života. To pochopili i tvůrci, kteří ve vkusné míře i tento dramatický příběh obohatili o pár veselých momentů a hlášek. ,,Dědo, ty když piješ víno, to vypadá jako transfuze." 90% ()
"Píšu, co si myslím. A myslím si to, co chcu." Moudra Dědy Inšpektóra by se dala tesat slivovicí do kamene. Taky sestava švejkujících Pétépáků mě vyloženě bavila. A přestože nechci nijak přeslechnout dramatickou strunu tohoto příběhu, tak mi stejně nejvíc zůstane v mysli Smrtibrácha Berousek, tank hravě zdolávající bažinu a zejména eskorta do ÚNZMV Brno. Vy nevíte, co je to ÚNZMV Brno? Tak to jste asi nedávali pozor na politickém školení družstva. A stejně je to tajný. ()
Srovnávat tento film s Černými barony je trochu podpásovka, protože ti jsou především komedií - sice místy hořkou a hodnou zamyšlení, ale přesto především komedií. V Tiché bolesti můžeme rozeznat spoustu motivů, které se vyskytují i ve známějším a divácky atraktivnějším snímku, zde se jde více do hloubky (a občas i na tu komedii dojde, protože něco je tak absurdní, že se tomu skutečně nedá nesmát). ()
Skromný, moudrý a hluboce lidský film s famózním výkonem Rudolfa Hrušínského. "Tož tak na světě." Hořká balada o vnukovi a dědovi, jediných pozůstalých po třídním nepříteli. Hollého film připomíná svou atmosférou nejlepší filmy Karla Kachyňi, trochu i známý Tankový prapor a rovněž - stařeckým nadhledem a tématem vzájemné lásky děda a vnuka - film Náš dědek Josef (ten je však z trochu jiného ideologického soudku). "Správnější je v Bohu žiť, než se k Bohu modlit." Ukázka z filmu zde (řízeček pro tátu nadporučíka): http://www.bomba.cz/video/ticha-bolest-rizek/?do=epicentrum-login a zde (tank v bažině): http://www.sms.cz/film/ticha_bolest/ukazka ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama