Tichá bolest

Tak konečně ČT uvedla tento film, který představuje nejlepší herce a herečky ankety "Hvězda mého srdce". Jen ty „štěky“ Pomejeho by se mohly omezit. A já si mohl vychutnat další velký herecký výkon Rudolfa Hrušínského st., který je jeden z největších herců poválečné éry. Dokázal stejně dobře zahrát role komické i charakterní. Většina filmů, kde hraje Rudolf Hrušínský st. má tady na CSFD vysoké hodnocení. Přestože od jeho smrti uplynulo již 14 let, jeho význam pro český film nelze pominout. (03.08.2008)

Smutný, baladický, poetický, dramatický... označit tenhle film můžeme jak chceme. Hlavní je jakej pocit zanechá v divákovi. Ve mě zanechal smutek a vztek na ty komunistický kurvy. Skvrnou na kráse pro mě bylo prolínání dvou dějovejch linií. To filmu podle mě trošku uškodilo. Z herců samozřejmě musím vyzdvihnout R. Hrušinského, který zahrál o5 skvěle jen to nářečí mu moc nešlo. Tichá bolest je snímek plný životní moudrosti ale taky lidské bolesti. Tož tak na světě... (19.03.2023)

Martin Hollý natočil opravdu silný baladický film o jednom z nejsmutnějších období našich moderních dějin - 50. letech minulého století. Volně rozvíjí réma tématicky spřízněných Všech dobrých rodáků Vojtěcha Jasného s východiskem ,,Jak komunismus nakládal s českým venkovem" posunutým k osudům třídních nepřátel, tedy našich západních letců, vojáků, jakož i všech ,,nepřátel socialismu". Největší devizou Tiché bolesti je pozměněné hledisko, které používají scénárista Jiří Křižan a režisér Martin Hollý - do středu příběhu nestaví primární oběť gottwaldovských monstrprocesů (nelegitimně odsouzeného a popraveného), ta je jen jednou z vedlejších figur a ve vlastním filmu ji patří jen jedna scéna, ale oběti sekundární - tedy děti a rodiče justičně zavražděného. Navíc celý snímek není stylizován syrově naturalisticky, jak by se jistě dalo čekat, ale spíše metafyzicky smířlivě (postavou nejstaršího z klanu Kadavých - další ze strhujících hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského) a s rozměrem jakési moderní politické balady. Vojenským oddílům PTP (tedy Pomocným technickým praporům) provedl v popularizační historické reflexi medvědí službu Miloslav Švandrlík se svým humoristickým románem Černí baroni, skutečný stav těchto vojenským jednotek, kterým ovšem bylo znemožněno používat zbraně a byla pro ně vyčleněna pouze ta nejhrubší (s malou mírou nadsázky otrocká) práce, byl ale mnohem horší, než jak to popisuje nejen pan Švandrlík, ale i tento film... ,,Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..." Podobné filmy: Všichni dobří rodáci, Žert, Skřivánci na niti (15.02.2009)

Silná dramatická část snímku naštěstí značně převyšuje tu humornou, která mi přišla v některých chvílích až přehnaná. (Zedníčkovo Smrtibrácha) Vedle klasických Černých Baronů či Tankového Praporu, tu máme toto nádherné drámo o nestoudné lidské nespravedlnosti. Nesmí být pionýr, nesmí k maturitě a nesmí na vysokou školu. Nesmí nic. Kadavý to má polepený již od malička, ať chce nebo ne. Smí alespoň žít a on žije. Žije se sklopenou hlavou, protože společnost to po něm vyžaduje. Umí ale také hlavu vzpřímit a podívat se "nepříteli" do očí. Jiří Křižan nám vypráví svůj příběh. Naštěstí v době, kterou zde perfektně popsal sportovec. (01.11.2013)

Ono anti mi bylo prakticky jedno, kudla se v mé kapse proti svinstvu permanentně nezavírá. Tichá bolest je sice výpovědí o bolševických sviních a nesmyslnosti jejich pokřiveného systému, já si z ní však odnášel vlastně něco úplně jiného. Moudrost. A ta je nejen ve filmu velkou vzácností. Klid v duši. Alespoň na chvíli. Toho si vážím víc než čehokoliv jiného. A v neposlední řadě i zábavu. Pétépácké historky s nesmrtelnými hláškami mi kouzlily úsměv na tváři a já se nebránil. Díky za taková filmová pohlazení. Filmová Výzva 2015 od kajda.l (18.11.2015)