Větší, silnější, rychlejší

"Země, kde být druhý znamená být první poražený." Nic tak nevystihuje sebeprezentaci Spojených států jako tahle věta. Když naši přivezou bronz je to sláva, když Američani přivezou bronz, plivou na ně. Z takového tlaku vyplývá obrovská frustrace, sebeobviňování (Chrisův starší brácha byl těžkej notor), přehnaná touha po zlepšení mimo svoje možnosti nebo skutečný potřeby. Přes některé nedostatky zde již zmiňované musím dát maximum, protože máloco mě v poslední době tak bavilo a tak zaujalo svým úhlem pohledu. Chris Bell použil téma steroidů, aby se jejich prostřednictvím vyjádřil k americkému snu. Člověk (a Američan též) je ve své podstatě dost slabé individuum a pokud je neustále bombardované vzory "těch, co to někam dotáhli" a proti tomu "být druhý je špatný", co z toho vzejde? Nestačí bejt sám se sebou spokojenej, když se mám jen dobře, ne úžasně? V zemi kolektivního individualismu ne, to je společenský tabu. I za cenu zdravýho rozumu a ztráty soudnosti. (01.04.2010)

Hned na úvod: s dokumenty nemám moc velké zkušenosti, tak maximálně "provaření" Moore či Spurlock si u mě škrtli, a přitáhli mě spíše kvůli zábavností svých vymazlených dítek. Bigger, Stronger, Faster* nabízí hodně atraktivní téma a dle mého názoru jeho velmi nezaujaté podání (oproti např. již zmiňovanému Moorovi). Dokument není ani tak o anabolických steroidech, jako spíš o touze/snaze přibližovat se svému vzoru a také trochu o poznávání základu pravého "Američana". Což mu ale neubírá na zajímavosti a přijatelné srozumitelnosti. Ale ve skutečnosti, po jeho skončení mám spíše více otázek než odpovědí. A neměl by právě tohle správný dokument do dívákovy hlavy dostat? Jen ať si to sám rozebere a usmaží si palici... Edit: zvyšuji hodnocení, protože i po pár dnech nemůžu ten dokument dostat z hlavy. 90 % (03.10.2008)

Další z řady počinů současné vlny jakýchsi "nových dokumentů", které se populárně-naučnou formou snaží o reflexi aktuálních politických a společenských témat (v USA zejména Michael Moore, u nás pak Klusák - Remunda s Českým snem nebo Ženy pro měny Eriky Hníkové). Téma je víc než příhodné - v podstatě primitivní americká honba za vítězstvím přesně dle oficiální synopse filmu ("Američané milují vítěze a nesnášejí poražené“). Chris Bell postupuje ve výstavbě tématu sice dle osvědčeného "moorovského" stylu, ale předkládá divákovi skutečně zasvěcený pohled na celou problematiku i s několika poměrně trefnými přesahy, které přesně postihují mnohdy Evropany právem zesměšňovanou americkou mentalitu. Ke konci už ovšem ztráci film tempo a trochu se točí na jednom místě, což lze ovšem omluvit, vzhledem k tomu, že se jedná o debut. Každopádně velmi velmi zajímavý kousek. (13.07.2008)

Po dlouhé době opravdu zajímavý dokument, akčně natočený, svižně ubíhající a s lidmi, jak se říká "od fochu".¨Je dobře, že vznikají podobné snímky, které rozebírají doping ve sportu. Nemohu si pomoct, aleaspoň je vidět, že s genetickými talenty to asi tak moc žhavé nebude. Účast Valentina, co má napíchaný synthol v pažích potěší a aspoň mě ujistil, že není zase takový magor, jak jsem si myslel... Občas uvedené paradoxy (viz. Arnold, co taky bral steroidy, Bush proti nim bojoval a současně ho obsadí jako odborníka na sport v Americe...). Zajímavý byl i osud jednoho svalovce, co hrál v Over the top, to mě dostalo... Jinak, doporučuji shlédnout a dávám "plnou palbu". (04.03.2011)

Ne tak zábavně zavádějící jako u Moora, přesto evidentně od něj obšlehlej koncept konspiračního dokumentu, kde je všechno vysvětlováno polopaticky pro debily - Američany, kde se z pohledu looserů, co to nikam nedotáhli, háže dost neobjektivně špína na ty, co to dotáhli až na špici. Nehledě na to, že kdyby to mělo celý jen hodinovou stopáž, ubylo by aspoń fůra debilního vysvětlování z úst toho debilního Amíka. (24.01.2011)