Darca

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)

Všechno špatně. Od nápadu, přes debilní děj, až po obsazení nesympatického homosexuála do hlavní role. Knižní předlohu jsem nečetl a ani o její četbu nejevím zájem, takže nedokážu s jistotou říct, zda je neschopný kokot autor předlohy Lois Lowry nebo scénáristi. Nuda po celou stopáž. Těžce nestravitelná záležitost, které nejde věnovat pozornost ani několik minut v kuse. (03.04.2019)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)

Mně osobně vlna "teen sci-fi" a v poslední době i omílání stejných motivů stále dokola nijak nevadí. Ale Dárce se mi jeví opravdu asi jako nejslabší článek. Oproti podobným filmům jako jsou třeba letošní Hunger Games nebo Divergence je kvalitou na míle daleko a z námětu nevytěžil vlastně nic. Přitom myšlenka filmu je opravdu výborná (možná jediný plus filmu) a o to víc mě mrzí, že z toho vznikl takový nudný kýč. Psychologie postav je strašná, herecké výkony mladých herců a scénář také, no a logika - škoda mluvit. A to jsem ty negativní recenze bral hodně s nadhledem a nakonec mi zdejší hodnocení přijde ještě vysoké... (18.09.2014)

Libi se mi myslenka, ze cernobily zivot - zivot ve stinu - nema smysl. Ze potrebujeme barvy - svobodu se rozhodnout - a i kdyz se rozhodneme spatne, zaslouzime si druhou sanci rozhodnout se jinak a lepe. Ze dobro neni mozne bez zla a laska bez bolesti, protoze bychom si je jinak ani neuvedomovali a nedokazali si jich vazit. Neni to nic noveho ani objevneho, ale tohle pojeti me vtahlo a bavilo (ocenuju napad s prechodem od cernobileho k barevnemu a celkovou vypravu filmu), snad i diky starym dobrym hereckym hvezdam a snazivym novackum. (07.11.2014)